Expediční deník

1. den - neděle 9. srpna

/Brno - Polsko/

13:00 Dvůr na Petrově se pozvolna plní lidmi, koly, cyklistickými přilbami a bagáží. Těšíme se, že ujedeme tomu brněnskému vedru.

13:30 Z Velkého Meziříčí vyjíždí náš autobus. Stojan na kola už je skoro zaplněný. Některým "napapaným" horským kolům se do něj příliš nechce.

14:30 I bagáž už je z velké části naložená.

15:00 Přijíždí náš mikrobus a v něm i Maruška s Terkou, které jely z Vysočiny, takže naše sestava je kompletní. 

Klimatizace v mikrobusu má ovšem menší potíže. Než je pan řidič vyřeší, my se jdeme před cestou pomodlit do katedrály. Otec Roman má krátkou promluvu a Honza poprvé vytáhnul kytaru. Na cestu s námi je naprosto tematická.

Naše seznamování probíhá netradičně ve sklepení pod pracovnou otce Romana. Příjemný chládek doplňuje vůně kávy. Stojíme kolem bedny brambor z katechetického centra a do šera zaznívají naše jména: Otec Roman, Lenka, Maruška, Kamil, Maruška, Jenda, Terka, Magda, Lukáš, Jana, Honza, Jirka, Petra, Sui, Laďka - maminka otce Romana, otec Tomáš. Dodatečně se pak ještě představuje Dana. Je nás tedy 17 + pan řidič.

16:20 Autobus je zpět a klimatizace funguje :) Kluci vytlačili a připojili vozík s koly. Konečně se "nalodíme na palubu" i my.

16:40 Vyjíždíme z Brna.

Poslední zastávka v ČR, za chvíli přejedeme hranice s Polskem. Někteří ještě rychle doplňují zásobu kofoly. Slunko se pomalu skání k obzoru, pozorujeme nádherný západ. Honza naladil kytaru, Suí rozdala hlaholy a začínáme zpívat. Na pozdně večerní zastávce přejeme k svátku oběma Romanům - otci Romanovi a řidiči Romanovi a mlsáme čokoládové bonbony - jsou skoro v tekutém stavu.

Je kolem půlnoci. Zastavujeme a Lukáš s otcem Romanem pro nás našli kousek od parkoviště báječnou louku na přespání. Stavíme stany, někteří zůstávají u kol na parkovišti. Pomalu usínáme...

3. den - úterý 11. srpna

/Vilnius/

Den začínáme v 7:00 tichou mší svatou v kapli a pak bohatou litevskou snídaní - sýry, salámy, nakládané ryby, rajčata, salát, olivy... káva i čaj. Mňam!

Kolem 10. hod. zahajujeme prohlídku Vilniusu - města tisíce kostelů. Něco na tom bude - my jsme jich stihli asi sedm. Dokonce si otec Roman našel "svůj" dominikánský. Ale z vršku od hradu jsme jen v historickém centru těch kostelů napočítali aspoň patnáct. 

Klasicistní katedrála se samostatnou věží a "obíhací" dlaždice, umělecká čtvrť Užupis a stánky - z jantaru tu mají snad úplně všechno. Nás však ještě víc zaujaly pletené čepice. Ulicemi projíždějí trolejbusy, které bychom u nás považovali snad už za historické. Je kolem poledne a když se škrábeme nahoru na hrad, sluníčko už se pořádně rozpaluje. Ale ten výhled na město určitě stojí zato.

Odpoledne popojíždíme autobusem do národního parku Aukštaitija, kde strávíme i následující den. Ocitli jsme se v ráji jezer, borůvek, komárů a žab. Většina výpravy ještě před večeří vyráží na "malou" projížďku na kole. Plán okružní trasy ovšem zlehka pozměnil chybějící most přes řeku. Vrcholem večera je koupání v jezeře a k večeři špagety s omáčkou. Brzo po setmění se nás komáři snaží zahnat spát. Chvíli jim ještě vzdorujeme a zpíváme s kytarou.

5. den - čtvrtek 13. srpna

/LOTYŠSKO - poutní místo Aglona + městečko Ludza/

Podle našich plánů bychom měli vstávat kolem sedmé. Plány Nejvyššího nás varovným hřměním a blýskáním vyhánějí ze stanů o necelou hodinku dříve. Sbaleno a naloženo máme v rekrdním čase a s prvními kapkami bouřky usedáme pod přístřeškem ke snídani. Krátký, ale vydatný déšť svlažil přírodu. Když kolem 8. hod. vyjíždíme autobusem, už je skoro po dešti. Cestou do Lotyšska nás však chytne ještě několik  přeháněk. 

V pravé poledne už se účastníme lotyšské mše svaté na největším lotyšském mariánském poutním místě v Agloně. Pak ještě doplňujeme láhve vodou z poutního pramene. Je o mnoho chutnější než včerejší kupovaná minerálka.

Odpoledne jsme strávili v kouzelném lotyšském městečku Ludza, které leží mezi pěti jezery nedaleko ruských hranic. Při prohlídce nás provázela "domorodá" a moc milá průvodkyně Marika, která studovala 8 let v Brně, takže svůj fundovaný výklad o historii městečka a jeho památkách nám podává v nádherné češtině. 

Prohlédli jsme si krásný nový kostel vybudovaný sotva před dvaceti lety, zříceninu velikého hradu z dob křížových výprav do Pobaltí, typické dřevěné domky, které vznikaly přistavováním místnosti za místností, nejstarší lotyšskou synagogu, procházející rozsáhlou rekonstrukcí, a spoustu dalších pamětihodností. Ochutnali jsme tradiční ruské perníčky s náplní zvané janiky, v místním obchůdku si prohlédli lotyšské kroje a spoustu rukodělných textilních a vyřezávaných výrobků. Na závěr nás Marika naučila lotyšskou písničku o vrabci, co si jel pro konopí na vozíku s koly z ředkví. Je to něco jako naše Zlatá brána, jen "domeček" místo brány se postupně zvětšuje.

"Zvirbuls brauca kanepés, četri rutku ritentin, ea-ea-ea-é, ea-ea-ea-é, ea-ea-ea-é."

Na rozloučenou jsme od Mariky dostali lotyšské bonbony a sklenici výborné malinové marmelády a pak už pokračujeme kolem ruských hranic směrem do Estonska. Nocujeme v krásném kempu. Teplá sprcha, horká hrachová polévka a bramborové taštičky plněné mletým masem přicházejí v chladném večeru velmi vhod. Padá vydatná rosa a komáři štípou o sto šest, takže brzy po večerních chválách zalézáme do stanů. Čeká nás zatím nejchladnější noc expedice.

7. den - sobota 15. srpna

/Tartu/

Po snídani slavíme Nanebevzetí Panny Marie mší svatou v místním kostele. Komu se poštěstí mít estonskou mši s českými písničkami a anglickým kázáním od chorvatského kněze :)

Pak nás sestřičky provedli po Tartu. Univerzitní město, nebo taky město koček, soch a parků. Katedrála bez střechy poněkud evokuje naši Portu coeli. Ochutnáváme kali - tradiční estonský nápoj - a varškés surelis - malé tvarohové tyčinky polité čokoládou. Navštívíme také náměstí s radnicí, evangelický kostel s množstvím terakotových sošek a takzvanou "polévkovou čtvrť", nejchudší část města, kde objevujeme i pouliční knihovnu.

Obědváme hrachovou polévku s chlebem. Odpoledne jedna skupina vyráží na výlet do Zoo v Elitsvere. Vracejí se nadšení, protože viděli spoustu typických severských zvířat - soby, losy, medvěda, lišky, veverky... 

Druhá skupina tráví odpoledne na plážích a na projížďce kolem řeky. Na obloze se rychle střídají mraky zakrývající slunce. Na koupání to není, ale na kole se jede velmi příjemně.

Třetí skupina jede na nákup. Důležité jsou zejména suroviny na tradiční estonské jídlo ühepajatoit, které nám sestřičky uvaří k večeři. Dalo by se to přeložit jako "jídlo jednoho kotlíku" a nejblíž to má asi k našemu bramborovému guláši, v němž je ovšem ještě i mrkev, tuřín a zelí. Moc jsme si pochutnali. Jako dezert pro nás sestřičky připravili  tmavé, hodně kakaové perníčky.

Po večeři jsme popřáli sestře Magdaleně k jejím zítřejším narozeninám a pak měl pro nás Honza připravenou hru, která má prohloubit naši vzájemnou důvěru. Snad se podařilo. Ale každopádně jsme se i hodně nasmáli. A byl pozdní večer a čas jít spát.

9. den - pondělí 17. srpna

/LOTYŠSKO - Gauja park/

Po slunečném ránu u moře se rychle začíná zatahovat a po obloze se honí těžké dešťové mraky. Přejíždíme mikrobusem do Lotyšska. Ještě když jsme dopoledne zastavili na tábořišti v Gauja parku, vypadalo to spíš na déšť, než na krásný prosluněný den, který se z toho nakonec vyklubal. 

Vyrazili jsme na vyjížďku kolem řeky. Trasa je spíš turistická, než cyklistická - dřevěné lávky přes potůčky, schody, kořeny stromů, sem tam zrádný písek. Ale ty nádherné výhledy do údolí stojí zato. Honza s Peťou se i vykoupali v řece. 

Odpoledne jsme se rozdělili. Někteří křížem krážem prolezli zříceninu Sigulda (jediný hrad s výtahem ve věži, co znám) a přilehlou galerii písku, někdo šel na zmrzlinu nebo na kávu. Vyjížďku kolem řeky jsme završili v pískovcové jeskyni s vyrytou spousou erbů a nápisů. 

Někteří stihli ještě i prohlídku hradu Turaida s přilehlou rozsáhlou zahradou a skanzenem. 

Povečeřeli jsme nudlovou polévku a postavili stany. V podvečer jsme oslavili mši svatou. Pak se od mikrobusu ozvala podezřelá rána, která (jak se později ukáže) zhatila naše pečlivě odhlasované plány na úterý. Přesto jsme si nenechali zkazit náladu a večer jsme završili opékáním špekáčků u táboráku a zpěvem s kytarou. Společnost nám až do noci dělali i dva velcí psi od sousedů.

11. den - středa 19. srpna

/LITVA - Hora křížů + Kurská kosa/

Po velmi studené noci se časně ráno budíme do slunečného jitra a den zahajujeme mší svatou na úpatí Hory křížů. Po snídani brzy vyjíždíme směr přístavní město Klajpeda a národní park Kurská kosa. 

V Klajpedě i s koly nastupujeme na trajekt. Samotná cesta trajektem přes záliv trvá kratší chvilku, než nám zabralo koupit v automatu jízdenky. Pak už svištíme asi 22 km po asfaltové cyklostezce mezi písečnými dunami a borovo-březovými hájky až k vesnici Juodkrante. Na pobřeží jsme objevili nádhernou písčitou pláž posetou malinkými mušličkami a okrovými oblázky. Otužilejší z nás neváhají a jdou se vykoupat do moře. Voda má asi 18°C a plavou v ní malé průsvitné medůzy. 

Zpáteční cesta po cyklostezce rychle ubíhá - za hodinku jsme i s koly zase na trajektu a kolem 17. hod. vyjíždíme mikrobusem do Kaunasu. 

Večer jsme se ubytovali v poutním domě poblíž arcibiskupství v Kaunasu. Po x dnech bez pořádného mytí přišla vytoužená sprcha. Čistí a voňaví usedáme k večeři - rýže, maso, kukuřice, rajčata. A pak už hurá do postýlek.

13. den - pátek 21. srpna

/POLSKO - Čenstochová - ČR - Brno/

Den začínáme v 7:30 mší svatou v bazilice. Někteří stíhají dokonce 1 a 1/2 mše - nejdřív celou tichou mši v bazilice a pak ještě druhou půlku mše v kapli s obrazem Černé Madony. Posnídali jsme všechno možné - od chleba s medem nebo nutelou až po rýži se sýrem a salámem. 

V 9:30 vyjíždíme na Brno. Kolem poledního zastavujeme už za hranicemi doma a mnozí jsou překvapeni, když na ně obsluha benzínky promuví česky. Nakupujeme nejvíc, hádejte co? No přece Kofolu :)

Za krátko zastavujeme v Hranicích a vysazujeme Marušku. Ještě než se s ní rozloučíme, děláme hromadné foto. Pak cesta chvíli rychle ubíhá, než kolem Rousínova narážíme na dlouhou kolonu. Popojíždění v zácpě si zpříjemňujeme zpíváním. Brno už je na dohled.

Kolem půl třetí přijíždíme po 12 dnech na Petrov. Vykládáme bagáž a kola, ale nějak se nám nechce rozloučit. Máváme Daně, Jirkovi a Janě, pro něž přijela Jirkova maminka, a pak i otci Tomášovi, Lence a paní Kubínové, kteří jedou směr Letovice. Nás zbylých deset přijímá pozvání otce Romana na kávu. Teprve kolem půl paté se loučíme i my a máváme panu řidiči, který odjíždí i s Maruškou, Terkou a Peťou směr Vysočina.