Expediční deník

1. den - PÁTEK 28. července 2017

/Brno - Petrov/

Vyrážíme na expedici - letos po Švýcarsku, Francii, Itálii a Slovinsku. Už tradičně začínáme v podvečer modlitbou v kapli na Petrově, jíž poněkud netradičně předchází svatba dvou expedičníků - Magdy a Lukáše. Expedice je pro letošek tedy povýšena i na cestu svatební :)

Na Nových Sadech nakládáme do autobusu bagáž a krátce po 19. hod. vyrážíme směrem na Prahu. Cestou přistupuje skupinka expedičníků z Vysočiny, měníme pány řidiče a v pozdním večeru přibíráme i Jirku a Žábu. Sestava expedičníků je tedy téměř kompletní. Přes noc projíždíme Německem a po několika zastávkami přerušovaném spánku se ráno probouzíme před švýcarskými hranicemi.

3. den - NEDĚLE 30. července

/Švýcarsko, St. Gallen, německá Konztanz a Reichenau, Zurich/

Nedělní mši svatou oslavíme německy v barokní katedrále při opatství St. Gallen. Průvodcem po švýcarské historii a městech je nám Vojta Klíma. Časně odpoledne si na pár hodin "odskočíme" do Německa navštívit Konstanz, čili Kostnici - tedy místo, kde pobýval a neslavně skončil Mistr Jan Hus. Zbylou část odpoledne strávíme prohlídkami kostelů na poloostrově Reichenau. Do kostelíku sv. Jiří jen krátce nahlédneme, kostel sv. Marka s nádhernými středověkými freskami si prohlédneme důkladněji a se zpěvem se pomodlíme Salve Regina. 

K večeru se uskuteční "průlet" Zurichem - zvenku si prohlédneme několik mohutných gotických kostelů, labutě houpající se na svižně tekoucím Rýnu a snažíme se neplést pod nohy běžcům usilujícím o titul Iron Man. 

U Curyšského jezera uděláme hromadné foto a pak se přesuneme na místo našeho noclehu ve Flüe. Otec Roman a někteří kluci vyráží najít příhodné místečko na spaní, ostatní pomáhají kuchařům uvařit čočkovou polévku a těstoviny s rajčatovou omáčkou. Když se nad krajinou rozprostře tma, stavíme stany ve skrytém údolíčku u řeky.

5. den - ÚTERÝ 1. srpna

/Francie - alpský národní park Queyras, trek do St. Véran/

Budíme se do slunečného rána bez bouřky a den zahajujeme mší svatou v přírodě. Místo snídaně máme brunch - slepičí nudlovou polévku a bramborovou kaši s lunchmeatem. Balíme batohy na dva dny do hor. V autobuse nás Honza Rybka poněkud vystraší svou praktickou přednáškou o bezpečnosti na horách a Peťa Ryšavá zaujme a pobaví referátem o alpské fauně a floře. 

Cesta autobusem se poněkud protahuje, kolem 15. hodiny už jsou kvůli serpentinám skoro zavařené nejen brzdy, ale i pan řidič. Na příhodném místě u bageterie ve Ville-Vieille si dáváme pauzu. Poté se pokusíme dojet do sedla Col Agnel (2 740 m. n. m.),  ale zejména ve vesnicích jsou uličky tak úzké a klikaté, že autobus může projet jen stěží. V Pont de Lariane (2 020 m. n. m.) pan řidič s ulehčením vítá značku, že dál je autobusům vjezd zakázán. Vystupujeme a operativně měníme trasu našeho dvoudenního putování. Poněkud se rozprší...

Od otce Romana dostáváme požehnání na cestu a kolem 16. hod. vyrážíme po krásné lesní pěšině vzhůru. Čekají nás asi 4 hodiny cesty s téměř 700 m převýšení. Mrholení se střídá se silnějšími poryvy deště a z dálky k nám doléhá i mohutné hřmění. Na některé expedičníky je prudké stoupání i představa noční bouře v horách příliš silnou kávou, a tak se stopem vracejí k našemu autobusu.

Nahoře v sedle docela dost fouká, i noc pod hvězdnou oblohou nedaleko St. Véran  je velmi větrná - fučí tak, že utrpíme zlomeninu jedné stanové tyčky...

7. den - ČTVRTEK 3. srpna

/Francie - Château-Queyras, Itálie - salesiánské centrum u Turína/

Ráno si dovolíme luxus vstávat až kolem 8. hod. Líně snídáme křupavé bagety a voňavé croasanty nebo müsli. Kdo ještě nemá dost kopečků, vyráží na vyhlídku nad Ville-Vieille, další zamíří na prohlídku Château-Queyras a po poledni se opět scházíme v plavkách u řeky. Obědváme toustový chleba a výtečné francouzské sýry. Kolem 15. hod. odjíždíme směr Turín. Krajina se opět dramaticky proměňuje. Alpské masivy střídají rozlehlé nížiny Pádské roviny. 

Navečer přijíždíme do salesiánského střediska nad Turínem. Za soumraku slavíme mši svatou v kostele vedle rodného domu Dona Bosca. Kvůli dusnu necháváme otevřená okna  i dveře. Nejdřív zpestří liturgii návštěva černé kočky, a jen co padne tma, vytrestají nás hejna komárů, a tak mše končí "potleskem". 

Večeříme vývarovou polévku a nudle s perníkem, které nadšeně propaguje otec Roman. Stále nás trápí komáři a dusné vlhké teplo, v němž neschnou umyté vlasy ani mokré ručníky. Po pěti dnech jsme si však mohli užít mytí pod teplou sprchou a ne jen v ledové řece.

9. den - SOBOTA 5. srpna

/Itáie - Janov, Arenzano/

Vstáváme časně a v 7 hod. již odjíždíme, abychom se kolem 9. hod. mohli procházet po nábřeží v Janově. Podnebí je příjemnější, od moře pofukuje svěží vítr a zatím je minimálně o 10°C chladněji než včera v Turíně. Nedaleko nábřeží objevujeme monumentální baziliku Zvěstování Páně. Terka s Oldou nás provázejí janovskými paláci, radnicí i katedrálou sv. Vavřince až k rodnému domu Kryštofa Kolumba, kde si kolem poledne dáváme rozchod. Někdo míří na pizzu, další si chtějí prohlédnout repliku galéry Neptune na nábřeží, jiní jdou obdivovat mořský život v akváriu. 

Kolem 14. hod. vyjíždíme do Arenzana. Asi 2 km před cílem se u mýtné brány a dálničního sjezdu ozve z nitra motoru podezřelá rána. Tak jsme dojeli... Kamil pomáhá panu řidiči odstranit poruchu, saze má až ve vlasech, ale zřejmě bude třeba výměna prasklé součástky. S aktivními ženami u mýtné brány a přivolanými policisty otec Roman domluví, že nás nechají sejít z dálnice dolů do Arenzana. Husím pochodem si to mašírujeme podél silnice a přes park plný oleandrů až na kamenité pobřeží. Podvečer strávíme koupáním v příjemně teplém a klidném moři.

Autobus se podařilo opravit a kolem 19. hod. se ubytujeme v Arenzanu u Bambini di Praga - tedy u Pražského Jezulátka. Oslavíme mši a v houstnoucím šeru vaříme k večeři bramboračku, maso, bramborovou kaši a rajčatový salát. Po italském způsobu máme jako dezert ovoce - pochutnáváme si na šťavnatém melounu. Někteří pak ještě zamíří na večerní koupání k moři, někdo si kvůli tomu přivstane dokonce i ráno.

11. den - PONDĚLÍ 7. srpna

/Itálie - Padova, Benátky/

Budíček je opět o šesté hodině a v 6:30 už slavíme mši svatou v dálniční kapli. Posnídáme müsli, které si někteří vylepšili nedělními ostružinami, a ještě před 8. hodinou vyrážíme do Padovy.

Procházíme kolem starobylých univerzitních budov, zaujme nás i památník obětem 11. září, Dóm a náměstí s kruhovým vodním příkopem. Prohlédneme si chrám sv. Justiny i baziliku, kde je pohřbený patron sklerotiků - sv. Antonín Paduánský, a návštěvu města završujeme nákupem v Coopu. Ideální příležitost nakoupit domů zásobu italských sušenek, oliv a těstovin.

K polednímu si nejprve popojedeme autobusem a pak hurá vláčkem do Benátek. Fundovaná průvodkyně Žába nás bravurně provádí spletitými uličkami a přes mostky nad vodními kanály k náměstí sv. Marka a Dóžecímu paláci.

Někteří si v odpoledním slunci vystojí dlouhou frontu do chrámu sv. Marka nebo na vyhlídkovou věž. Pak se, jak kdo chce, touláme uličkami, pozorujeme gondoly, mlsáme luxusní italskou zmrzlinu a pochutnáváme si na pizze. Někteří vyzkouší lodní dopravu hlavním kanálem a přesně v 19:45 se téměř všichni scházíme opět před vlakovým nádražím.

Když se vyfotíme a spočítáme, zjišťujeme, že nám chybí Pepa s Káťou a s Terkou, kteří se zatoulali kdesi až u náměstí sv. Marka. Protože máme společnou jízdenku na vlak, posouváme odjezd a doufáme, že další vlak už stihnou. Povedlo se a před devátou už se plni dojmů vracíme do Mogliano Veneto, kde nás vyzvedne náš autobus. Nocujeme opět u dálničního odpočivadla. K velmi pozdní večeři máme těstoviny s tuňákem a rajčatový salát a kolem půlnoci jdeme po dlouhém dni konečně do hajan :) 

13. den - STŘEDA 9. srpna

/návrat do Brna/

Za úsvitu zastavujeme na benzínce v Mikulově, kde vystupuje Danka. Zbytek výpravy pokračuje do Brna, kde kolem 6. ráno nastává ta nejméně populární část expedice - loučení. Děkujeme otci Romanovi, panu řidiči, kuchařům, průvodcům a všem, díky nimž mohla expedice proběhnout takhle hladce. Pak už nezbývá než zamávat a těšit se na poexpediční víkend...