Pojeďte s námi za dobrodružstvím!

Expediční deník

 

Neděle 20. července

/odjezd z Brna/

V neděli mezi 13:00 a 13:30 se postupně scházíme u katedrály sv. Petra a Pavla v Brně. Účastníci z okolí Jihlavy a Velkého Meziříčí přijíždí už autobusem s panem řidičem. Celkem nás je 19 + řidič, tedy akorát na malý dvacetimístný autobus. 

Expedici zahajujeme společnou modlitbou v katedrále a ve 14:00 se vydáváme na cestu. Jedeme přes Rakousko a Slovinsko. V autobuse probíhá klasické představování účastníků a také pohádka v podání otce Romana a Sui.

Před půlnocí sjíždíme z dálnice u Posedarje v Chorvatsku a zastavujeme u polní cesty, kde vaříme večeři a kempujeme v trávě pod hvězdami.

Pondělí 21. července

/z Chorvatska do Albánie/

V noci je horko a štípou komáři. V 6 hodin nás budí menší přeháňka. V 7:30 je budíček a snídaně. 

Poté pokračujeme v cestě. Po krátké zastávce u Dubrovníku jedeme přes Bosnu a Hercegovinu a Černou Horu, kde dokonce přeplouváme 1 km trajektem přes Boku Kotorskou. 

Na hraničním přechodu do Albánie zůstáváme stát půl hodiny od 19:00 do 19:30. 

Ve 20:00 přijíždíme do Škodry, kde nacházíme zázemí ve škole sester Dcer Pannny Marie Pomocnice křesťanů – „salesiánek“. Po mši svaté v krásně vyzdobené kapli si dáváme sprchu a vaříme na terase večeři. Při večeři nám vypráví svůj příběh česká sestra Michaela, která je v Albánii od roku 1997. Poté jdeme spát do poskytnuté místnosti.

Úterý 22. července

/Thethi, první den přechodu/

Vstáváme v 6:30, v 7:00 je snídaně a poté odjíždíme do vesnice Bogë v pohoří Prokletie. Zde otec Roman s Martinem chvíli smlouvají s Albánci ohledně přepravy do horské vesničky Thethi. Nakonec se naskládáme do dvou terénních aut značky Land Rover. Na střechu jednoho auta nám Albánci nakládají všechny batohy a dovnitř se nás vleze osm. Ve druhém autě jede zbývajících devět expedičníků. Takto cestujeme téměř 30 km po krkolomné kamenité cestě do Thethi. Otec Roman, Sui a řidič autobusu zůstávají v Bogë. 

V polovině cesty, v nejvyšším bodě cesty (1700 m n.m.) zastavujeme. Je tam kříž, všude kamení a krásné výhledy do okolní hornaté krajiny. Po odpočinku z náročné jízdy pokračujeme v cestě až do Thethi. V závěru cesty přichází přeháňka a tak někteří z nás mají mokré batohy. Tato dobrodružná cesta nám celkem trvala dvě hodiny. Čekáme pod střechou, než přestane pršet a vyrážíme do hor. Po pár metrech dojdeme ke křižovatce a nevíme kudy jít, tak vytahujeme mapu a GPS. Také potkáváme starší manželský pár z Belgie. Ti jdou do Valbony, tedy stejným směrem, jako my. Děláme časté přestávky, protože jdeme stále do kopce.

Zní to neuvěřitelně, ale přicházíme k hospodě, kde nějaký Albánec prodává pití. Tahle země nás nepřestává překvapovat. Má tam i jednoho koně a ve svahu kolem hospody rostou lesní jahody. V hospodě sedí i skupinka Němců. 

Jdeme dál a hledáme místo na spaní. Nějací Albánci nám blbě radí, že po kilometru bude vhodné místo. Jirka se tam jde podívat, ale nic nenašel. Zůstáváme na místě a stavíme stany. Moc místa tu není, ale dá se to. Slavíme mši svatou, kterou celebruje otec Ladislav a poté vaříme polévku a guláš. Kluci rozdělali oheň, takže kromě vařičů můžeme vařit i na ohni. Pak sedíme kolem ohně a Jirka s Martinem říkají vtipy. Někteří už spí. Kolem 22:00 se společně pomodlíme a jdeme spát.

Středa 23. července

/Thethi, druhý den přechodu/

Vstáváme po půl osmé a ke snídani vaříme čaj. Asi polovina z nás se vrací zpátky pro vodu. Pak vyrážíme směrem k hoře Valbona. Myslíme si, že už jsme u odbočky, ale nejsme, tak jdeme dál až do sedla, kde je odbočka. Jdeme se podívat na protější kopec a zvažujeme možnosti. Terén vypadá hodně náročně a proto se rozhodujeme, že nebudeme pokračovat podle původního plánu. Bylo by to pro všechny hodně riskantní. 

Asi 10 z nás leze nahoru na Valbonu. Terén je hodně prudký a náročný. Nahoře je částečně mlha, takže výhled je jen jedním směrem. Pod námi jsou hluboké srázy. Cesta trvala půl hodiny tam a půl hodiny zpět. 

Dáváme si jídlo a kolem 13:00 se vracíme stejnou cestou směrem do Thethi. Z kopce to jde celkem rychle. Přicházíme k rozcestníku na okraji Thethi a domlouváme se, co dál. Přijíždí tam borec s dodávkou a nabízí nám odvoz do Bogë za 60 euro pro všechny. Taky má penzion, u kterého se dá kempovat za 1€ za noc, včetně sprchy a záchodů. Otec Ladislav to domlouvá. Rádi toho využíváme. Máme mši svatou ve společenské místnosti. Pak stavíme stany na trávníku před penzionem a vaříme večeři - gulášovou polévku a těstoviny s omáčkou. Je tam taky pár z Polska, se kterým si Pavel povídá plynulou polštinou, protože ji studoval. 

Povídáme si o všem možném, v půl desáté se modlíme nešpory a v deset jdeme spát.

Čtvrtek 24. července

/Thethi, jednodenní přechod/

Budíček je v 6:30, poté snídaně a v 8:08 vyrážíme na lehko na menší okruh kolem hory Maja Harapit. Jdeme Thehtem a nabíráme vodu v potoce. Jirka navrhuje modlitbu růžence. Střídáme po desátcích. Jdeme vyschlým korytem řeky. Místy jsou tam bunkry – pozůstatek po komunistickém diktátorovi Enveru Hodžovi. Cestou nabíráme vodu a pijeme z potůčků i ze studánky. Jdeme po červené značce. Cesta je čím dál prudší a náročnější. Helča se rozhoduje, že se vrátí do kempu. Dostává číslo na Lukáše, který zůstal v kempu. Stoupáme prudkým svahem, kolem jsou obrovské skály. Děláme časté přestávky.

Martina začala bolet kyčel a jde poslední. Dostává něco na bolest a postupně to rozchází. Potkáváme tři turisty. Jeden z nich je průvodce Jimmy a zbylí dva švýcarští turisté. Sedí u hluboké jeskyně a Jimmy nám vypráví o sobě. Je to Američan, původem z Albánie, který má cestovní agenturu a vozí turisty do Thethi.

Jdeme dál, až do sedla, kde hledáme odbočku na okruh kolem Maja Harapit. Jimmy nám radí, že musíme ještě kousek dál. Část skupiny jde k jezeru nabrat vodu. Ostatní čekají na kopci. Jirka se jde podívat, kde je odbočka. Našel ji. Máme pauzu na oběd a pak jdeme dál po značce, ale zjišťujeme, že značka vede trochu jinudy, než je zaznačeno v mapě. Naštěstí vidíme Harapit, kolem kterého musíme jít. V údolí vidíme stádo ovcí. Na kameni je šipka na Theth. Značka vede do údolí, ale abychom pak nemuseli zase nahoru, tak jdeme zkratkou. Jdu napřed, abych našel značku, ale neúspěšně. Směr je ale správný. Čekám až dojdou ostatní a jdu opět napřed, abych zjistil, jestli tam vede cesta. Jdu asi 2 km. Po levé straně se tyčí Maja Harapit a přede mnou v údolí leží Theth, ze kterého jsme ráno vyšli. Na značku jsem sice nenarazil, ale někde tam musí být. Jiná možnost není. Zkouším volat Jirkovi, že můžou jít ostatní za mnou, ale nejde volat. Tak musí zase běžet 2 km zpět. Potkal jsem hada, naštěstí si mě nevšímal. Vracím se zpět ke skupině a vysvětluji, že se tam dá jít. Otec Ladislav protestuje, ale nakonec jdeme všichni. Bohužel si nepamatuji, kudy jsem přesně šel a tak v jednom místy musíme překonat menší sráz. Naštěstí to jde. Stále hledáme značku, ale nikde není. Dělá mi to dost starosti, protože podle mapy i GPS tady musí být. Najednou Michal uviděl značku. Konečně. Dost jsem si oddychl. Klesání je hodně prudké, bolí z toho nohy. Jdu s Jančou vzadu a pomáháme si v obtížných částech cesty.

Přicházíme k vyschlému korytu řeky, kde jsou obrovské kameny. Jde to po nich pomalu, už jsme hodně unavení a navíc nemáme vodu. Ostatní jsou hodně napřed. Ztratili jsme značku, ale jdeme stále korytem řeky. Začínám mít obavu, že nedojdeme do Thethi za světla, protože před námi je podle mapy ještě celá třetina cesty. Naštěstí by velká část měla být po rovné cestě, což se s náročným úsekem v horách nedá srovnat. Mám z toho strach a modlím se, abychom dobře došli. Přes kameny to jde pomalu. Začínám na sobě pociťovat nedostatek vody. Napadá mě jít lesem, kde nejsou kameny. Je tam vyšlapaná stezka. Najednou jsme narazili na značku. Opět jsem si hodně oddychl. Část skupiny na nás čeká o kus dál.  Za chvíli by měla být voda. Už se nemůžu dočkat. Takovou žízeň jsem snad ještě nezažil. Konečně přicházíme k vodě a nabíráme síly na zbytek cesty. Nyní už jdeme po rovné cestě, takže valíme rychle. Modlíme se růženec a děkujeme za návrat. Do kempu přicházíme v 20:08, tedy přesně po 12 hodinách. Takhle unavený jsem hodně dlouho nebyl.

Venku před stany máme mši svatou.  Pak vaříme polévku a bramborovou kaši s tuňákem a sýrem. Modlíme se nešpory a jdeme spát.

Pátek 25. července

/z Thethi do Škodry/

Budíček je v 6:40. Na snídani máme müsli a mléko. Chtěli jsme vyjet v 8:00, ale zatím nemáme odvoz. Čekáme, ležíme na trávě a opalujeme se. Jirka říká jeho básničky. Albánci slibují, že za čtvrt hodiny pojedeme, ale stále se nic neděje. Slíbená dodávka je prý v servisu. Kolem půl 11 dojel malý náklaďák. Skládáme tedy batohy na korbu a pak i sebe. Jsme hodně namačkaní. Na korbě nás jede 15 a jeden malý Albánec, který celou cestu sedí na střeše. Otec Ladislav a Pavel, kterému není dobře, sedí vpředu vedle řidiče.

Při jízda je sranda, užíváme si to a zpíváme písničky, přestože je to hodně náročné. Řidič po nějaké době zastavuje, aby ochladil motor a taky čekáme, až odejde stádo ovcí, které jsou na cestě. Vyhýbáme se protijedoucím autům, někdy je to hodně těsné a složité manévrování. Většina aut jsou terénní vozy, ale potkali jsme i pár mercedesů :)

Před Bogë dělají novou silnici, tak musíme čekat, než můžeme projet. Nová silnice je v Albánii rarita. Jsme jedni z prvních, kdo po ní jedou. Do Bogë jsme dorazili za necelé dvě hodiny. Posledních 200 metrů k autobusu musíme jít pěšky, protože v cestě stojí bagr. Vítáme se s otcem Romanem, Sui a panem řidičem. Říkají, že jeden den se také byli podívat v Thethi.

Přebalujeme batohy a vaříme oběd. Stihli jsme jen polévku, pak nám vaření překazil déšť. Čekáme v autobuse, než přestane pršet. Mezitím přiběhlo několik prasat a začali nám očichávat kotlíky. Otec Roman je krmí starým chlebem.

Běžíme do místního kostela, kde slavíme mši svatou. Pak jdeme k hospodě, protože stále prší. Dáváme si zmrzlinu a pak odjíždíme do Škodry k hradu Rozafa. Po prohlídce jedeme směrem na Drač. Už je tma. Přijíždíme k nějakému soukromému kempu u moře, kde nás nechají zdarma zakempovat. K večeři děláme zeleninový salát s těstovinami. Je tu spoustu hmyzu. Spát jdeme kolem 11.

Sobota 26. července

/Drač, Tirana/

Vstáváme v 6:30 a jdeme se koupat. Plaveme až na malý ostrůvek tvořený několika kameny. V 8:00 máme snídani a kolem 9:00 odjíždíme do Drače.

Nejprve jdeme do amfiteátru, ale část skupiny nechce jít na prohlídku, tak se rozdělujeme. Prolézáme amfiteátrem a fotíme. Chceme jít i do muzea, ale paní u poklady říká, že je zavřené. Procházíme městem a jdeme se podívat i do mešity. Ve 12:00 máme sraz u autobusu.

Přejíždíme do Tirany, kde zastavujeme u katedrály. Prohlížíme si ji a přichází za námi slovenský kněz otec Tomáš, který nás nechá sloužit mši svatou v kapli. Poté nás bere na faru, ale nemá klíče, tak sedíme ve stínu na zemi a povídá nám o sobě, o Albánii, její historii a komunistických zvěrstvech. Pak jdeme do centra, kde potkáváme jeho rodiče, se kterými má sraz.

Rozdělujeme se na tři skupiny. Někdo jde na frappé, někdo do muzea a já s Pavlem a Michalem jdeme na pošlu poslat pohledy. Pak jdeme k vlakovému nádraží, které chce Pavel vidět, ale zjišťujeme, že už tam žádné nádraží není. Jdeme přes staveniště a pak se vracíme zpět typickými albánskými uličkami.

Zastavujeme se do supermarketu pro vodu a džus. Zkouším platit kartou, což v Albánii není tak obvyklé. Ještě mají starý postup s podpisem. Jdeme k autobusu, kde se všichni scházíme přesně na 17:30 a odjíždíme do hor nad Tiranou. Zastavujeme u restaurace, kde venku teče voda a kam neustále přijíždějí Albánci nabírat pitnou vodu.

K večeři děláme špagety se zeleninou a kečupem. V restauraci je velice ochotný číšník. Když si jdu čistit zuby k vodě, posílá mě dovnitř k umyvadlu. Také nám nabízí, že můžeme přespat v rozestavěném patře nad restaurací. Zabíráme místa na betoně. Je tam výhled na Tiranu a okolní hory. Modlíme se společně Lectio Divina a domlouváme se, kam půjdem zítra na mši svatou, protože bude neděle. Rozhodujeme se, že pojedeme do farnosti na periferii za otcem Tomášem. Jdeme spát kolem 10:00

Neděle 27. července

/Berat/

Budíček je v 6:30. Na snídani máme müsli a jogurt nebo špagety od večeře. V 8:15 vyrážíme do Tirany a hledáme kostel ve farnosti otce Tomáše. Přijíždíme 8:50. Místní se diví, co je to za návštěvu. Při mši opět fotím, a to i na foťák otce Ladislava.

Po mši Jirka domlouvá fotbal. Hrajeme proti Albáncům, ale dostáváme nářez 5:1. Albánci byli dobře sehraní. Jirka si narazil kotník. Po 20 minutách musíme končit, protože odjíždíme směrem na Berat. Čím víc jedeme na jih, tím horší jsou silnice. Občas je tam dálnice, občas rozbité cesty, někde i bez asfaltu, ale taky projíždíme jedním dlouhým moderním tunelem. Část cesty jedeme za svatbou.

Přijíždíme do Beratu pod hrad. Řidič má co dělat, aby se tam v kopci otočil. Jdeme si prohlédnout hrad, kde jsou krásné výhledy do okolí a také na historické centrum Beratu. Po prohlídce se jde na frappé a na zmrzlinu.

V 17:00 máme sraz, tak se vracíme k autobusu. Jirka dost trpí kvůli kotníku. Cestou kupujeme vodu a džus. Jedeme směrem k městu Çorovodë. Silnice jsou čím dál horší, ale když jedeme kolem kaňonu řeky Osum, tak je tam nová silnice. Zastavujeme u vyhlídky s altánkem, jehož význam nám není úplně jasný. Pokračujeme opět v cestě až dojedeme na křižovatku, kde končí asfalt. Vystupujeme, řidič parkuje a hrajeme Dobble přímo uprostřed křižovatky. Jde se hledat místo pro stany. Stavíme stany nedaleko řeky. Nejdřív stavím svůj a pak stan otce Romana, který mezitím s ostatními vaří večeři – smažený lilek s bramborami. Trochu se bojíme hadů, ale naštěstí jich tu moc není. Přesto raději chodíme v pohorách. Když jdeme od autobusu ke stanům, potkáváme bílého koně. Jdeme spát kolem desáté.

Pondělí 28. července

/kaňon na řece Osum/

Vstáváme v 6:00. Hřmí a trochu začíná pršet. Na snídani máme müsli nebo chleba s nutelou a čaj. V 8:00 vyrážíme do kaňonu. Otec Roman a Jirka, který léčí kotník, zůstávají u autobusu. Když dojdeme k řece zjistíme, že nemáme Verču. Martin se pro ni vrací a za chvíli nás dojdou. Musíme brodit častěji, než jsme předpokládali. Ze začátku stále zouvám a obouvám pohory, ale pak to vzdávám a jdu pořád na boso. Většina lidí brodí i v pohorách a v oblečení, protože je teplo. Užíváme si to, je to moc krásné místo. Někde je vody až po krk a musí se plavat. Snažím se držet batoh s mobilem a foťákem nad vodou. Po nějaké době koukáme na GPS a zjišťujeme, že jsme ušli dost málo a celý kaňon bychom neprošli, takže se otáčíme a jdeme zpět. Když jsme pod mostem, volá na nás shora otec Roman, ale nejde ho slyšet, protože je hodně vysoko a dole hučí voda.

Potkáváme se o kus dál. Někteří jdeme s ním a někdo se vrací stejnou cestou zpět. Na silnici vidíme přejeté hady.

Na oběd vaříme bramborovou kaši s masovou omáčkou. Balíme věci a vracíme se přes Berat až do Elbasanu, kde máme jednu hodinu na nákupy. Domlouváme se, že kdo přijde pozdě, tak bude muset zpívat a tancovat. Vtipné je, že pozdě přišel otec Roman a Ladislav s několika dalšími účastníky. Prý dlouho čekali na jídlo v restauraci.

Jedeme směrem k Makedonii, k Ochridskému jezeru. Na hranici je kontrola. Celníci dostávají pivo a paštiku. Také kontrolují vozík se zavazadly. Přijíždíme ke klášteru svatého Nauma, kde stavíme stany a slavíme mši svatou. Pak ještě chvíli povídáme venku, modlíme se kompletář a jdeme spát přesně o půlnoci.

Úterý 29. července

/sv. Naum, Ochrid/

Budíček je v 7:30 a na snídani máme chleba se sýrem nebo nutelu. Odcházíme na prohlídku pravoslavného kláštera, kde je kostel, hrob svatého Nauma a krásné parky. Poté se jdeme koupat do jezera, kde také umýváme kotlíky.

V 11:00 máme sraz a odjíždíme do Ochridu. Parkujeme u katolického kostela sv. Cyrila, Metoděje a Benedikta, kde máme mši svatou. Jdeme do města, prohlížíme kostely a amfiteátr. Jdeme ve třech ještě nahoru k hradu. Vracíme se ke kostelu, kde bohoslovci vaří polévku. V 15:00 se modlíme breviář a dáváme si oběd. Je tam také skupina Slováků. V 16:30 odjíždíme do Skopje, kam přijíždíme v 19:30.

Hledáme rodný dům Matky Terezy, u kterého má pak Sui přednášku. Fotíme se u sochy Matky Terezy a vracíme se k autobusu, kde jíme broskve, meloun a chleba s paštikou. Jedeme k hranicím do Srbska, kde dlouho čekáme. Při tom hrajeme Dobble. Spěcháme kvůli řidičově přestávce a hledáme místo na přenocování. Kempujeme na louce kousek za hranicemi. Opět chvíli sedíme venku a jíme pendreky. Po kompletáři jdeme spát kolem půl jedné.

Středa 30. července

/cesta přes Srbsko a Maďarsko/

Vstáváme v 7:30. Krásně svítí sluníčko. Ke snídani máme nutelu, paštiku a olivy. Odjíždíme v 9:00 a jedeme celý den přes Srbsko. Cestou zpíváme a hrajeme Dobble. Odpoledne přijíždíme na hranice s Maďarskem, kde musíme dlouho čekat. Čekáme venku, ale najednou náš seřval srbský celník, že prý nemáme kulturu nebo co... nikdo ho nechápe. Jdeme raději do autobusu a stále čekáme, ale nakonec nám stejně ani nezkontrolovali pasy. Na maďarské straně celnici opět dlouho čekáme. Celníci kolem nás chodí, jakoby nás neviděli. Nakonec všichni musíme do celnice, kde jednotlivě kontrolují pasy.

Kempujeme v Maďarsku u města Lajoszmizse. Vaříme k večeři polévku, bramborovou kaši a rybí omáčku. U stanů slavíme mši svatou. Všude kolem se začíná blýskat. Po mši sedíme chvíli v kolečku a vymýšlíme pohádku. Poslední vytrvalci se modlí kompletář a v tom přijíždí policejní auto. Snaží se nám něco sdělit, ale neumí anglicky a my neumíme maďarsky, tak za chvíli zase odjíždí. Jdeme spát kolem jedné. Začíná pršet a žene se bouřka. Vítr se opírá do stanů, tak raději ještě kontrolujeme kolíky. Naštěstí jsme to přečkali bez újmy.

Čtvrtek 31. července

/cesta do Brna/

Vstáváme po šesté a všude je mokro. Balíme stany, snídáme müsli a vyrážíme na poslední úsek cesty. V Bratislavě na benzince děláme společné foto a loučíme se s Pavlem, který zde vystupuje. Při příjezdu do Brna leje. Na Petrově vykládáme batohy a loučíme se. Nás posledních pět, kteří ještě zůstali, jdeme na oběd a pak všichni odjíždíme domů.

 

Diskuze k expedici

Post new comment

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <p> <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd> <br>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Email addresses will be obfuscated in the page source to reduce the chances of being harvested by spammers.
  • Email addresses will be obfuscated in the page source to reduce the chances of being harvested by spammers.

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Email addresses will be obfuscated in the page source to reduce the chances of being harvested by spammers.
  • Email addresses will be obfuscated in the page source to reduce the chances of being harvested by spammers.