Pojeďte s námi za dobrodružstvím!

Expediční deník

1. den - neděle 9. srpna

/Brno - Polsko/

13:00 Dvůr na Petrově se pozvolna plní lidmi, koly, cyklistickými přilbami a bagáží. Těšíme se, že ujedeme tomu brněnskému vedru.

13:30 Z Velkého Meziříčí vyjíždí náš autobus. Stojan na kola už je skoro zaplněný. Některým "napapaným" horským kolům se do něj příliš nechce.

14:30 I bagáž už je z velké části naložená.

15:00 Přijíždí náš mikrobus a v něm i Maruška s Terkou, které jely z Vysočiny, takže naše sestava je kompletní. 

Klimatizace v mikrobusu má ovšem menší potíže. Než je pan řidič vyřeší, my se jdeme před cestou pomodlit do katedrály. Otec Roman má krátkou promluvu a Honza poprvé vytáhnul kytaru. Na cestu s námi je naprosto tematická.

Naše seznamování probíhá netradičně ve sklepení pod pracovnou otce Romana. Příjemný chládek doplňuje vůně kávy. Stojíme kolem bedny brambor z katechetického centra a do šera zaznívají naše jména: Otec Roman, Lenka, Maruška, Kamil, Maruška, Jenda, Terka, Magda, Lukáš, Jana, Honza, Jirka, Petra, Sui, Laďka - maminka otce Romana, otec Tomáš. Dodatečně se pak ještě představuje Dana. Je nás tedy 17 + pan řidič.

16:20 Autobus je zpět a klimatizace funguje :) Kluci vytlačili a připojili vozík s koly. Konečně se "nalodíme na palubu" i my.

16:40 Vyjíždíme z Brna.

Poslední zastávka v ČR, za chvíli přejedeme hranice s Polskem. Někteří ještě rychle doplňují zásobu kofoly. Slunko se pomalu skání k obzoru, pozorujeme nádherný západ. Honza naladil kytaru, Suí rozdala hlaholy a začínáme zpívat. Na pozdně večerní zastávce přejeme k svátku oběma Romanům - otci Romanovi a řidiči Romanovi a mlsáme čokoládové bonbony - jsou skoro v tekutém stavu.

Je kolem půlnoci. Zastavujeme a Lukáš s otcem Romanem pro nás našli kousek od parkoviště báječnou louku na přespání. Stavíme stany, někteří zůstávají u kol na parkovišti. Pomalu usínáme...

2. den - pondělí 10. srpna

/Polsko - LITVA (Vilnius)/

Probouzíme se do slunečného jitra, teploty ale naštěstí už nejsou brněnsky tropické. Po snídani a ranní modlitbě pokračujeme v cestě na sever. První stádo krav na loukách u cesty, první čapí hnízdo, první květy ověnčený kříž u cesty - Polsko nám ukazuje svoje rovinaté krásy do šíře i do dáli.

Zastavujeme na oběd. Párky v rohlíku mají v Polsku snad na každé benzínce. Blížíme se k litevským hranicím. Průjezd je volný - jen odstavné parkoviště střeží tři ležící a pak i pobíhající psi. Vyslechneme si Magdinu prezentaci o základních zeměpisných údajích Litvy, na ni Maruška navazuje stručným výkladem o litevské historii. Pak se modlíme radostný růženec.

Borové lesy a první z mnoha litevských jezer. Posouváme si čas o hodinu napřed podle pobaltského času. O pár chvil později se před námi uprostřed jezera vynoří cimbuří vodního hradu Trakai. Procházíme se po okolí - voda v jezeře je krásně průzračná a svou teplotou láká k vykoupání. Tentokrát ještě odoláváme.

Vilnius - luxusní ubytování v malých pokojíčcích internátu církevní školy, sprcha a teplá litevská večeře - velmi sytý nákyp přelitý rozškvařenou slaninou - co víc si přát? Po večeři slavíme v kapli mši svatou a někteří pak ještě vyrážejí na večerní vycházku po okolí. Kam se ztratil Kamil? A jaké strašidlo vylekalo Jendu? To jsou záhady pondělní noci.

3. den - úterý 11. srpna

/Vilnius/

Den začínáme v 7:00 tichou mší svatou v kapli a pak bohatou litevskou snídaní - sýry, salámy, nakládané ryby, rajčata, salát, olivy... káva i čaj. Mňam!

Kolem 10. hod. zahajujeme prohlídku Vilniusu - města tisíce kostelů. Něco na tom bude - my jsme jich stihli asi sedm. Dokonce si otec Roman našel "svůj" dominikánský. Ale z vršku od hradu jsme jen v historickém centru těch kostelů napočítali aspoň patnáct. 

Klasicistní katedrála se samostatnou věží a "obíhací" dlaždice, umělecká čtvrť Užupis a stánky - z jantaru tu mají snad úplně všechno. Nás však ještě víc zaujaly pletené čepice. Ulicemi projíždějí trolejbusy, které bychom u nás považovali snad už za historické. Je kolem poledne a když se škrábeme nahoru na hrad, sluníčko už se pořádně rozpaluje. Ale ten výhled na město určitě stojí zato.

Odpoledne popojíždíme autobusem do národního parku Aukštaitija, kde strávíme i následující den. Ocitli jsme se v ráji jezer, borůvek, komárů a žab. Většina výpravy ještě před večeří vyráží na "malou" projížďku na kole. Plán okružní trasy ovšem zlehka pozměnil chybějící most přes řeku. Vrcholem večera je koupání v jezeře a k večeři špagety s omáčkou. Brzo po setmění se nás komáři snaží zahnat spát. Chvíli jim ještě vzdorujeme a zpíváme s kytarou.

4. den - středa 12. srpna

/národní park Aukštaitija - Šakarva/

Někteří zahajují den koupáním v jezeře, všichni pak snídaní a ranní modlitbou. Kolem 9. hod. vyrážíme na cestu - dnes opět na kole. Nejdříve zastavujeme u kříže s "rozkvetlým žebříkem", další zastávka je u vesnického obchodu. Mají ledňáky :) Jak to tak vypadá, největší výdaje z pobytu v Pobaltí padnou na zmrzlinu - sluníčko už zase začíná pěkně připalovat.

Silnici brzy vystřídají zrádné písky. Zastavujeme u tří chalup s doškovou střechou. Od "domorodce" se dozvídáme, že je to něco jako skanzen. O pár kilometrů dál zase kdosi v potoce objevil raka. K polednímu vycházíme (ti kurážnější vyjíždějí) na kopec s nádhernou vyhlídkou. Je akorát čas na modlitbu Anděl Páně a na oběd. Pak pokračujeme k vodnímu mlýnu, kde se naše skupina rozděluje na dvě části. Lukáš, Jana, Magda, Terka, Jenda a otec Tomáš to berou kratší cestou k jezeru a pak kolem obchodu "domů" do tábořiště. Ostatní ještě pár kilometrů přidávají. Scházíme se opět u večeře - dnes máme čočkovou polévku a rizoto. Prozíravě (jak se ukáže následující ráno) nakládáme na vozík kola už večer. Den uzavíráme za soumraku mší svatou. Pak ještě někteří chvíli klábosí pod přístřeškem, než je komáři zaženou spát. Na Terčině stanu se usídlila žába fotomodelka, která se dožaduje další lekce češtiny. Nakonec ji Jana odnáší z tábořiště, a tak i Terka s Danou můžou pokojně jít spát.

5. den - čtvrtek 13. srpna

/LOTYŠSKO - poutní místo Aglona + městečko Ludza/

Podle našich plánů bychom měli vstávat kolem sedmé. Plány Nejvyššího nás varovným hřměním a blýskáním vyhánějí ze stanů o necelou hodinku dříve. Sbaleno a naloženo máme v rekrdním čase a s prvními kapkami bouřky usedáme pod přístřeškem ke snídani. Krátký, ale vydatný déšť svlažil přírodu. Když kolem 8. hod. vyjíždíme autobusem, už je skoro po dešti. Cestou do Lotyšska nás však chytne ještě několik  přeháněk. 

V pravé poledne už se účastníme lotyšské mše svaté na největším lotyšském mariánském poutním místě v Agloně. Pak ještě doplňujeme láhve vodou z poutního pramene. Je o mnoho chutnější než včerejší kupovaná minerálka.

Odpoledne jsme strávili v kouzelném lotyšském městečku Ludza, které leží mezi pěti jezery nedaleko ruských hranic. Při prohlídce nás provázela "domorodá" a moc milá průvodkyně Marika, která studovala 8 let v Brně, takže svůj fundovaný výklad o historii městečka a jeho památkách nám podává v nádherné češtině. 

Prohlédli jsme si krásný nový kostel vybudovaný sotva před dvaceti lety, zříceninu velikého hradu z dob křížových výprav do Pobaltí, typické dřevěné domky, které vznikaly přistavováním místnosti za místností, nejstarší lotyšskou synagogu, procházející rozsáhlou rekonstrukcí, a spoustu dalších pamětihodností. Ochutnali jsme tradiční ruské perníčky s náplní zvané janiky, v místním obchůdku si prohlédli lotyšské kroje a spoustu rukodělných textilních a vyřezávaných výrobků. Na závěr nás Marika naučila lotyšskou písničku o vrabci, co si jel pro konopí na vozíku s koly z ředkví. Je to něco jako naše Zlatá brána, jen "domeček" místo brány se postupně zvětšuje.

"Zvirbuls brauca kanepés, četri rutku ritentin, ea-ea-ea-é, ea-ea-ea-é, ea-ea-ea-é."

Na rozloučenou jsme od Mariky dostali lotyšské bonbony a sklenici výborné malinové marmelády a pak už pokračujeme kolem ruských hranic směrem do Estonska. Nocujeme v krásném kempu. Teplá sprcha, horká hrachová polévka a bramborové taštičky plněné mletým masem přicházejí v chladném večeru velmi vhod. Padá vydatná rosa a komáři štípou o sto šest, takže brzy po večerních chválách zalézáme do stanů. Čeká nás zatím nejchladnější noc expedice.

6. den - pátek 14. srpna

/ESTONSKO - kolem Čudského jezera do Tartu/

Po velmi chladné noci plné rosy nastalo slunečné jitro. Nasnídali jsme se a kolem 9. hod. už jsme pokračovali v cestě do estonského Tartu. Kolem poledního sedáme na kola a čeká nás krásný okruh dotýkající se Čudského jezera. Po pár kilometrech náhodou objevíme v průjezdu  jednoho domu místo cibule zajímavou galerii. Za dalších pár kilometrů zase někdo prodává uzené ryby. A mezi tím už po pravé straně prosvítá až k obzoru širé Čudské jezero. V polední pauze Kamil opravuje píchlé kolo. Pokračujeme krásnými lesy po velmi kamenité cyklostezce. Ti, kteří už mají po 50 km kola dost, přesedají do mikrobusu.  Lukáš, Jirka, Jenda, Honza, Kamil, Lenka, Maruška, Peťa, Terka a Suí statečně dojeli celých 70 km až do Tartu.

Ubytujeme se v tělocvičně školy a školky, kterou vedou naše české/moravské/slovenské sestřičky Imaculata, Magdalena a Veronika. Kromě školy mají sestřičky i klíče od kostela, takže večerní mše s doprovodem kytar a flétny může být tam. Povečeřeli jsme gulášovou polévku a maso s brambory, užili si luxus mytí pod sprchou a šlo se do hajan.

7. den - sobota 15. srpna

/Tartu/

Po snídani slavíme Nanebevzetí Panny Marie mší svatou v místním kostele. Komu se poštěstí mít estonskou mši s českými písničkami a anglickým kázáním od chorvatského kněze :)

Pak nás sestřičky provedli po Tartu. Univerzitní město, nebo taky město koček, soch a parků. Katedrála bez střechy poněkud evokuje naši Portu coeli. Ochutnáváme kali - tradiční estonský nápoj - a varškés surelis - malé tvarohové tyčinky polité čokoládou. Navštívíme také náměstí s radnicí, evangelický kostel s množstvím terakotových sošek a takzvanou "polévkovou čtvrť", nejchudší část města, kde objevujeme i pouliční knihovnu.

Obědváme hrachovou polévku s chlebem. Odpoledne jedna skupina vyráží na výlet do Zoo v Elitsvere. Vracejí se nadšení, protože viděli spoustu typických severských zvířat - soby, losy, medvěda, lišky, veverky... 

Druhá skupina tráví odpoledne na plážích a na projížďce kolem řeky. Na obloze se rychle střídají mraky zakrývající slunce. Na koupání to není, ale na kole se jede velmi příjemně.

Třetí skupina jede na nákup. Důležité jsou zejména suroviny na tradiční estonské jídlo ühepajatoit, které nám sestřičky uvaří k večeři. Dalo by se to přeložit jako "jídlo jednoho kotlíku" a nejblíž to má asi k našemu bramborovému guláši, v němž je ovšem ještě i mrkev, tuřín a zelí. Moc jsme si pochutnali. Jako dezert pro nás sestřičky připravili  tmavé, hodně kakaové perníčky.

Po večeři jsme popřáli sestře Magdaleně k jejím zítřejším narozeninám a pak měl pro nás Honza připravenou hru, která má prohloubit naši vzájemnou důvěru. Snad se podařilo. Ale každopádně jsme se i hodně nasmáli. A byl pozdní večer a čas jít spát.

8. den - neděle 16. srpna

/vodopády Jagala + Talin/

Po bohaté snídani (měli jsme míchaná vajíčka) jsme pouklízeli tělocvičnu a přilehlé prostory, naložili bagáž do mikrobusu, rozloučili se se sestřičkami a ještě před 8. hod. jsme vyjeli k vodopádům Jagala. Teklo poměrně málo vody, takže "estonská Niagára" byla jen čtvrtinová a pan řidič se nám smál, že bude muset shora lít kýble vody, aby teklo vůbec něco.

Cestou do Talinu jsme se na chvíli zastavili v moderním klášteře brigitek, který se nachází v těsné blízkosti starobylého chrámu sv. Brigity.

Velkou část dne jsme strávili v historickém centru estonského hlavního města. Talin se pyšní křivolakými středověkými uličkami, v nichž se skrývá ledacos. Prošli jsme si malé krámky za hradbami, radnici a řadu starobylých kostelů: gotický evangelický kostel Svatého Ducha, katolickou katedrálu Petra a Pavla, pravoslavný chrám sv. Mikuláše i původně švédský protestantský kostel sv. Olafa. Na vyhlídce na město i přístav nás překvapila ochočená alka, která se od Kamila nechala krmit z ruky.

U hradebních věží jsme se odpoledne rozešli po skupinkách. Někdo zamířil na jídlo do vyhlášené středověké krčmy u radnice, další na vycházku po pobřeží, jiní do synagogy a do parku Kateřiny Veliké, kde stojí i prezidentská rezidence, chaloupka Petra Velikého a estonská Národní galerie. Kolem 17. hod. vyjíždíme plní dojmů z Talinu. 

Večer zastavujeme a stavíme stany na pobřeží moře. Ve chvíli, kdy se slunko sklání k obzoru, slavíme nedělní mši svatou. V jednu chvíli to vypadá, jak kdyby otec Roman po týdnu na expedici s námi měl svatozář :)

Rozdělili jsme se do tří skupin na jídlo a vaříme různé varianty rizota. Při odlivu myjeme koltlíky a ešusy v moři. Je už dávno po 10. večer a teprve teď se udělala pořádná tma. Noc je úplně jasná a svítí hvězdy, když se ukládáme spát.

9. den - pondělí 17. srpna

/LOTYŠSKO - Gauja park/

Po slunečném ránu u moře se rychle začíná zatahovat a po obloze se honí těžké dešťové mraky. Přejíždíme mikrobusem do Lotyšska. Ještě když jsme dopoledne zastavili na tábořišti v Gauja parku, vypadalo to spíš na déšť, než na krásný prosluněný den, který se z toho nakonec vyklubal. 

Vyrazili jsme na vyjížďku kolem řeky. Trasa je spíš turistická, než cyklistická - dřevěné lávky přes potůčky, schody, kořeny stromů, sem tam zrádný písek. Ale ty nádherné výhledy do údolí stojí zato. Honza s Peťou se i vykoupali v řece. 

Odpoledne jsme se rozdělili. Někteří křížem krážem prolezli zříceninu Sigulda (jediný hrad s výtahem ve věži, co znám) a přilehlou galerii písku, někdo šel na zmrzlinu nebo na kávu. Vyjížďku kolem řeky jsme završili v pískovcové jeskyni s vyrytou spousou erbů a nápisů. 

Někteří stihli ještě i prohlídku hradu Turaida s přilehlou rozsáhlou zahradou a skanzenem. 

Povečeřeli jsme nudlovou polévku a postavili stany. V podvečer jsme oslavili mši svatou. Pak se od mikrobusu ozvala podezřelá rána, která (jak se později ukáže) zhatila naše pečlivě odhlasované plány na úterý. Přesto jsme si nenechali zkazit náladu a večer jsme završili opékáním špekáčků u táboráku a zpěvem s kytarou. Společnost nám až do noci dělali i dva velcí psi od sousedů.

10. den - úterý 18. srpna

/Gauja park + Riga/

Po snídani jsme oslavili mši svatou a s nadějí čekali na zprávy ze servisu, kdy bude hotová oprava našeho mikrobusu. Někteří volné dopoledne využili k prohlídce hradu Turaida a k nákupu suvenýrů, další v tábořišti pospávali, klábosili, pletli copy, sbírali ostružiny, hráli na kytaru nebo se houpali na houpačce.

V půli odpoledne jsme radostně přivítali Marušku a pana řidiče, kteří se vrátili s opraveným mikrobusem a konečně jsme mohli vyrazit na cestu do Rigy. Vyklubala se z toho příjemná podvečerní prohlídka lotyšského hlavního města. "Paříž východu" nás zaujala spoustou zeleně a nádhernou secesní čtvrtí. (Někteří z nás stihli navštívit i secesní restauraci se secesními záchody :)

Jak je v Pobaltí obvyklé, objevili jsme kostel katolický, pravoslavný i luteránský. Prohlédli jsme si honosně zdobený cechovní dům a řadu dalších historických staveb, mezi něž je citlivě zasazena i moderní zástavba. Za soumraku vyjíždíme z Rigy a z mostu přes řeku vidíme zajímavé panorama města s moderní knihovnou. Čeká nás večerní přejezd do Litvy. 

Pozdě večer přijíždíme k Hoře křížů, která pod hvězdnou oblohou působí velmi tajemně a romanticky. Stavíme stany a uléháme. Začíná nejchladnější noc celé expedice.

11. den - středa 19. srpna

/LITVA - Hora křížů + Kurská kosa/

Po velmi studené noci se časně ráno budíme do slunečného jitra a den zahajujeme mší svatou na úpatí Hory křížů. Po snídani brzy vyjíždíme směr přístavní město Klajpeda a národní park Kurská kosa. 

V Klajpedě i s koly nastupujeme na trajekt. Samotná cesta trajektem přes záliv trvá kratší chvilku, než nám zabralo koupit v automatu jízdenky. Pak už svištíme asi 22 km po asfaltové cyklostezce mezi písečnými dunami a borovo-březovými hájky až k vesnici Juodkrante. Na pobřeží jsme objevili nádhernou písčitou pláž posetou malinkými mušličkami a okrovými oblázky. Otužilejší z nás neváhají a jdou se vykoupat do moře. Voda má asi 18°C a plavou v ní malé průsvitné medůzy. 

Zpáteční cesta po cyklostezce rychle ubíhá - za hodinku jsme i s koly zase na trajektu a kolem 17. hod. vyjíždíme mikrobusem do Kaunasu. 

Večer jsme se ubytovali v poutním domě poblíž arcibiskupství v Kaunasu. Po x dnech bez pořádného mytí přišla vytoužená sprcha. Čistí a voňaví usedáme k večeři - rýže, maso, kukuřice, rajčata. A pak už hurá do postýlek.

12. den - čtvrtek 20. srpna

/Kaunas/

Den jsme zahájili v jídelně mší svatou, na niž jsme navázali bohatou snídaní. Kolem 9. hod. vyrážíme na prohlídku Kaunasu, který v meziválečné době býval litevským hlavním městem. Navštívíme gotickou baziliku sv. Jiří, která prochází rozsáhlou rekonstrukcí, gotickou katedrálu Petra a Pavla s bohatým barokním interiérem, radnici, hrad a spoustu obchůdků s janmtarem, vyřezávaným zbožím a tradičními litevskými látkami.

Obědváme opravdovou domácí bramboračku a těstoviny nebo rýži se sýrem, masovou směsí, rajčaty a olivami. Před odjezdem si ještě prohlédneme panorama města ze střechy arcibiskupství, pak už nakládáme bagáž a kolem 14. hod. vyjíždíme směr Polsko. Čeká nás dlouhá cesta...

Při průjezdu Polskem nás kvůli běžné kontrole zastavuje silniční policie. Když se kontrola začínala protahovat, otec Roman se rychle převléká z trička do kolárkové košile. A ejhle - za chviličku jsme bez potíží odbaveni. 

Po zkouknutí dvou filmů a přezpívání půlky Hlaholu pozdě večer přijíždíme do Čenstochové. Ve tmě stavíme stany a utrmácení dlouhým cestováním záhy uléháme.

13. den - pátek 21. srpna

/POLSKO - Čenstochová - ČR - Brno/

Den začínáme v 7:30 mší svatou v bazilice. Někteří stíhají dokonce 1 a 1/2 mše - nejdřív celou tichou mši v bazilice a pak ještě druhou půlku mše v kapli s obrazem Černé Madony. Posnídali jsme všechno možné - od chleba s medem nebo nutelou až po rýži se sýrem a salámem. 

V 9:30 vyjíždíme na Brno. Kolem poledního zastavujeme už za hranicemi doma a mnozí jsou překvapeni, když na ně obsluha benzínky promuví česky. Nakupujeme nejvíc, hádejte co? No přece Kofolu :)

Za krátko zastavujeme v Hranicích a vysazujeme Marušku. Ještě než se s ní rozloučíme, děláme hromadné foto. Pak cesta chvíli rychle ubíhá, než kolem Rousínova narážíme na dlouhou kolonu. Popojíždění v zácpě si zpříjemňujeme zpíváním. Brno už je na dohled.

Kolem půl třetí přijíždíme po 12 dnech na Petrov. Vykládáme bagáž a kola, ale nějak se nám nechce rozloučit. Máváme Daně, Jirkovi a Janě, pro něž přijela Jirkova maminka, a pak i otci Tomášovi, Lence a paní Kubínové, kteří jedou směr Letovice. Nás zbylých deset přijímá pozvání otce Romana na kávu. Teprve kolem půl paté se loučíme i my a máváme panu řidiči, který odjíždí i s Maruškou, Terkou a Peťou směr Vysočina.

Autor: Magda Klímová

Diskuze k expedici

Post new comment

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <p> <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd> <br>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Email addresses will be obfuscated in the page source to reduce the chances of being harvested by spammers.
  • Email addresses will be obfuscated in the page source to reduce the chances of being harvested by spammers.

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Email addresses will be obfuscated in the page source to reduce the chances of being harvested by spammers.
  • Email addresses will be obfuscated in the page source to reduce the chances of being harvested by spammers.