Pojeďte s námi za dobrodružstvím!

Expediční deník

1. den - ČTVRTEK 30. června

/Vídeň - Keflavík/

Expedici jsme zahájili v 15 hod. v Brně u Grandu. Naložili jsme kufry a batohy a autobus nás dovezl až před letiště ve Vídni. Odbavili jsme zavazadla, a protože ještě do odletu zbývalo dost času, výtahem jsme popojeli do letištní kaple, kde jsme se pomodlili večerní chvály a taky za naši expedici. Bez větších obtíží jsme zvládli check-in a za chvíli naše letadlo kroužilo nad setmělou Vídní. I nad Prahou byla noční tma. Čím víc jsme však letěli na sever, tím víc ovšem i přes pozní večer přibývalo světla a nad Keflavíkem už nás opět zdravilo zapadající slunce. To, co jsme viděli z letadla, vypadalo jako úplně jiná planeta. Nikdy by mě nenapadlo, že krajina bez stromů může být tak členitá a zajímavá.

Letištní autobus nás přivezl k hale a začalo dobrodružství s hledáním zavazadel. Nejlíp se svému majiteli schoval Lukášův batoh. Ale stejně ho Lukáš nakonec našel. Protože i podle islandského času už bylo hodně po půlnoci (o českém čase s 2-hodinovým posunem ani nemluvě), ustlali jsme si aspoň na chvíli v odlehlejší části letištní haly, než bude čas vyzvednout auto.

2. den - PÁTEK 1. července

/Reykjavík - Duhové hory/

Časně ráno nás vzbudil letištní hlídač, že v hale nesmíme bivakovat. Tak jsme se kolem 5. hod. přesunuli do nedaleké půjčovny vyzvednout náš vůz. První část naší skupiny zavezl otec Roman hned ráno do Reykjavíku, zatímco druhá skupina pak zamířila přímo do Duhových hor.

HallgrímskirkjaNejdřív jsme posnídali v kempu v Reykjavíku, kde jsme také nakoupili mapy a pohlednice, a pak jsme se vydali podél pobřeží na prohlídku města. Cestou nás míjela řada lehce oblečených cyklistů, zatímco my - nevyspalí a zvyklí na moravské tropy - jsme mrznuli i ve třech vrstvách a těšili se na nějaký teplý, závětrný úkryt. První jsme objevili v Opeře - Harpě. Přes šestiúhelníková skla jsme pozorovali lodě v přístavu a kochali se severskými oděvy v obchodě se suvenýry. Jenda neodolal a pořídil si novou čepici. 

Kolem sídla premiéra jsme došli k poště, koupili známky a poslali domů islandské pohlednice. Další teplý úkryt jsme našli za budovou parlamentu v luteránském kostele, kde jsme si i zazpívali. Uličkami se severskými domky a se slunečními paprsky v zádech jsme došli až ke katedrále Hallgrimskirkja. Marně jsme hledali kropenku i svatostánek, zato jsme našli výtah na věž a pokochali se výhledem na celé hlavní město. Pak jsme málem vykoupili Plus market a s krabicemi zásob hledali místo, kde si v závětří uvařit polévku. Dobří lidé nás nechali usadit na školkové zahrádce. Jenda se ještě vracel do pekárny pro pořádný chleba a zpátky se vrátil nejen s bochníkem, ale i s paní Evou - Slověnou přivdanou na Island, která nám o ostrově prozradila spoustu cenných informací. 

Když školka zavírala, přesunuli jsme se do "naší" oblíbené luteránské katedrály, kde jsme v teple čekali, než se pro nás vrátí otec Roman z Duhových hor, kde už se mezi tím zabydlovala druhá skupina. Cestou jsme ještě dokoupili nějaké zásoby a pak jsme pořádně "naklepali řízky" cestou necestou v autě do Landmannalaugar. Na místě jsme postavili stany a v tom největším - u Dáši - jsme ještě před spaním oslavili mši svatou.

3. den SOBOTA 2. července

 

/První polovina výpravy - Duhové hory/

Konečně jsme se vydatně dospali a ještě vydatněji nasnídali - chleba, sýry, skyr (jogurt), někteří si dali i žampionovou polévku. Sbalili jsme většinu stanů a vydali se do hor nad Landmannalaugar, abychom oslavili "nedělní" mši svatou (tedy mši s nedělní platností). Posíleni na těle i na duchu jsme vyrazili po červené stezce. Část výpravy (otec Roman, paní Kubínová a Sui) se později odpojili a vrátili se zpět do Landmannalaugar. Ostatní "na těžko" dál stoupali Duhovými horami až do Hrafntinnusker. 

Duhové horySkály všech barev střádaly mechové koberce, sněhová pole a občas se ze země linula sirná pára nebo horký pramen. Dokonce jsme viděli i sněhové tunely. Pak se krajina změnila na černo-bílý Mordor: sněhové pláně a černá země posetá kameny ze sopečného skla nám místy připadala nekonečná. Za každým dalším kopcem už jsme čekali, že se vynoří chata Hrafntinnusker. Až před 8. hod. islandského času nám protijdoucí prozradili, že už je to "za rohem". 

Usadili jsme se na dřevěné lavce před chatou a dělali inventuru, jestli se zásobami vyjdeme až do úterka, zatímco se na jednom vařiči ohřívala voda na rýži a na druhém masová konzerva. Když v tom z chaty vyšel mladý muž s velkým kotlíkem těstovin s tuňákem a nabízel nám, že jim hodně zbylo. "Nestarejte se o to, co budete jíst..."  Vydatně jsme povečeřeli a Kamil se vydal zpět do Landmannalaugar za ostatními kvůli vracení auta. My zbývající jsme postavili stany a kamennou zídku proti větru a byl čas spát.

 

/Druhá polovina výpravy - Landmannalaugar/

Když nás opustilo pět putujících, vydali jsme se zpět dolů do tábora - cestou jsme nasbírali různé šutříky - zelené oblázky, červené, žluté..., což mi připomíná, že jsem je někde ztratila, protože jsem je domů nedovezla.... Našli jsme si místečko v závětří u laviček a pustili se do vaření večeře - jeden chod byly myslím těstoviny s olivami a kečupem a sýrem a k tomu jsme měli chutný salát se žížalkovou zálivkou. Otec Roman se pustil do chystání snídaně, vzal si pár vajec a odešel k sirnému pramenu, kde v klidu, nikým nerušen, dělal vejce natvrdo. Vrátil se s excelentním nápadem, a to naplnit plastové láhve tou vřelou vodou a nacpat si je do spacáku - a to pak byla lebeda - láhve vystydly až někdy kolem jedné,  druhé ráno a ve tři jsme už opuštěli kemp, takže to byla noc snů, že by se člověk klidně i odkopal :)

LandmannalaugarV noci jedna třetina naší skupinky (Sui) zažila také veliké dobrodružství. Po kempu začal kolem 23. hodiny chodit nabroušený mladý muž, plácal do stanů (asi testoval, zda už je ranní rosa) a volal: "You have to pay for camping." Hlas nezněl vůbec mile. S vedlejším stanem to ale vubec nic neudělalo - špunty do uší mají jistě něco do sebe. Tak jsem se vydala k okýnku (a velmi se mi nechtělo opouštět své plastové láhve s vzácnou tekutinou)... V té době jsem ještě nevěděla, že i moje karta funguje na placení na Islandu, tak jsem se jim snažila vnutit hotovost, s tím, že  "the men in the next tent is really hard sleeping, but I can wake up him, becouse he has a card." Oni taky byli už docela ospalí, tak mi řekli, že to můžeme zaplatit "early morning". Souhlasila jsem, ale raději jsem jim řekla, že odjíždíme ve tři ráno, tak jestli to stihneme. Načež oni vykulili oči, ještě jednou se zeptali, zda ve tři ráno, nebo odpoledne, zhodnotili, že kvuli tomu rozhodně vstávat nebudou, podali mi barevné pásky se slovy "you can camp for free" a šli jsme všichni spát. Trošku jsem je litovala, protože na ně nečekaly teplé láhve...

Někdy velice brzo ráno seběhl z hor do Landmannalaugar i Kamil, a tak jsme se vydali na zpáteční cestu do Reykjaviku.

4. den - NEDĚLE 3. července

 

/První polovina výpravy - Duhové hory/

Sněhový tunelKromě nekřesťanské zimy v prostřed noci nás ráno vzbudilo azurově modré nebe se zářícím sluncem. Posnídali jsme zbytek rizota od včerejší večeře a vyrazili na další cestu. Slunce se odráželo od sněhových plání, viděli jsme vodopády, bublající horké prameny i tunely sněhem. 

Překonali jsme prudké klesání do Alftavatn k jezeru, kde jsme poobědvali chleba se sýrem a rozhodli se pokračovat překvapivě malebnou a zelenou krajinou směrem k dalšímu kempu. Cestou nás čekal první brod, kde Dáša vyzkoušela, že boty do vody se opravdu hodí, a Lukáš málem vypral velké prádlo, když se jeho batoh rozhodl vydat přes řeku sám.  Nakonec jsme se všichni úspěšně dostali na druhý břeh, trochu se osušili a pokračovali dál. Kemp Hvangill byl moc pěkný - s kamennými valy proti větru a hlavně s teplou sprchou. Povečeřeli jsme polévku s chlebem, pomodlili se růženec a umytí, najezení a příjemně unavení se uložili spát.

 

/Druhá polovina výpravy - Reykjavík/

Otec Roman nás dopravil ke katolickému kostelu, kde jsem měli hlídkovat, a sám šel zatím vrátit auto. Vyhlídkovala jsem jednu sestru, na kterou jsem spustila anglicky, a když jsem ji pustila ke slovu, tak mi sdělila "yo hablo espanol", takže jsme se pak už na sebe jen usmívaly. 

Přemístlili jsme si lavičku pěkně na teplé místečko blízko všech batohů a čekali na snídani a otce Romana... teda naopak.. na otce Romana a na snídani :) Při čekání jsem různě odchytávala lidi, kteří mířili na ranní mši, a snažila jsem se jich zeptat, zda tu mají nějakého kněze. Ale buď mi nerozuměli, nebo  nevím. 

Katolická katedrála Krista Krále v ReykjavíkuPak se odněkud z kostela vynořila usmívající se španělská sestřička a rukou mi mávala, at jdu za ní. Myslela jsem si, nojo, ona si chudák myslí, že máme zájem o prohlídku kostela nebo mši, a já přitom chci jen někde uložit batohy, tak jsem si říkala, že ji zklamu. ALE:. Vtáhla mě dovnitř a ukázala na připravenou konvici teplé vody se 4 sáčky čaje (se čtyřmi, přestože v tu chvíli tam ještě otec Roman nebyl a ona mohla vidět jen nás tři), s plným kelimkem cukru  a ukazovala, at si to všechno vezmu ven - to je důvěra - a po cestě mi ještě ukázala záchody - to je prostě empatie a intuice... 

Ale abychom nevyvyšovali jen ženy.. když se vrátil otec Roman, tak se jeho intuice též projevila ve vší kráse. Došla jsem za ním, že už končí ta mše s polským knězem, že už bysme mu to měli jít říct, co potřebujeme. Ale on se v klidu modlil a říkal: "Bude další mše"...a hádejte, kdo tu mši sloužil - ne polský kněz, ale reykjavický biskup - ovšem původem Slovák, což bylo ještě daleko lepší, protože, jak říká Jenda Peček, "lidé mluvící dvěma světovými jazyky se snáze domluví"...a taky že jo. 

Po snídani jsme se všichni seznámili se slovenským biskupem a navíc nás ještě pozval na teplou kávu na biskupství. Mohli jsme si tam nechat věci, povykládat si s ním, zjistit, že je to fanda  fotbalu a že dneska v sedm se hraje :) Pak jsme se vydali do ulic Reykjavíku za módou, mapami, informacemi, wifinou, vilou Hofdi, spacáky...obědem...trochu se mi to už motá, ale navštívili jsme i Národní galerii s nějakým mrtvým koněm, obrazy moře a hor, a jedním Piccassem, dům islandského umělce, nakročili jsme i do muzea osidlování Islandu, ale zase z něj vykročili...Trošku se nám to zkomplikovalo s auty (asi kvuli fotbalu), takže neproběhla předávka auta, jak měla.. a tím pádem jsem se octli zase na biskupství na postelích jako pro princezny na hrášku. A mohli jsme se i vykoupat :)

5. den - PONDĚLÍ 4. července

 

/První polovina výpravy - Duhové hory/

Posnídali jsme müsli a vyrazili rovinatou krajinou k dalšímu brodu. Za řekou nás čekalo skoro 10 km černým Mordorem se stejně černými skalami, občas oživenými trsy skalniček. Pod jednou ze skal jsme poobědvali chleba se sýrem a Jenda se podělil i o kousek salámu. Posilněni vydatným jídlem si někteří vyběhli i do protějšího sedla s výhledem do dalšího údolí. 

Zářivě modré nebe se zatáhlo tmavými mraky a první kapky dopadly, když jsme dosedli na lavičky před chatou. Počkali jsme, než se přežene přeháňka a pokračovali dál směrem Þórsmörk, kolik ještě zvládneme ujít. Někteří (hlavně Magda) se velmi intenzivně modlili o příhodné místo na spaní, protože dalších 15 km do Þórsmörku by v ten den už asi neušli. 

Modlitba byla vyslyšena a asi po 5 km jsme objevili útulné údolíčko s potůčkem. Lukáš rychle postavil stan, protože se hnal další déšť a v suchu jsme uvařili hráškovou polévku.  Jenda se rozdělil ještě o další kus salámu, a tak jsme mohli povečeřet neobvyklý chod - rýži s opečenou vysočinou, kouskem lovečáku a praženými oříšky na provensálském koření. Mňam! 

Pomodlili jsme se růženec, jeden příznivec vody (Magda) se ještě nechtě zkoupal ve studánce a šlo se do hajan.

 

/Druhá polovina výpravy - Reykjavík/

Blízko vnitrostátního letiště jsme si konečně pronajali jiné auto a vydali se na Zlatý okruh - nejdřív jsme si prošli Pingvellir, díky místnímu průvodci jsme se stoprocentní jistotou viděli místo, kde před x lety o všem rokovali, naobědvali jsme se skyru a jiných pochutin s krásným výhledem na Ameriku a jeli dál ke Zlatému vodopádu. Byl spíš bílý, ale to nic neměnilo na tom, že byl krásný. Nakonec jsme si užili i islandské gejzíry.. vlastně jen jeden - Strokkur. Ale to neva, viděli jsme ho tak 3-4krát. Nejdřív to vždy udělalo modrou bublinu, předtím se to ješte nalokávalo jakoby vody a dělalo to, jako že nic - lidi u toho dělali ruzné zvuky nadšení a pak zase zklamání, že ještě nic........pak ta bublina... a pak to najednou prsklo.

Vajíčka by tu taky bylo kde uvařit, ale pořad tam courali lidi, tak to moc nešlo. Tak jsem jeli dál a rozhodli se uvařit si aspoň polívku na japonském vařiči. Vedle byl takovy hezký páreček, který otec Roman moc obdivoval.. nebo minimalně ho zaujali... muž tam totiž vzadu v kufru loupal cibuli a čistil brambory...a vepředu žena studovala mapu...což se prý jen tak nevidí :))) Když jsme se pak s nimi dali do řeči, respektive, když ta žena přišla za otcem Romanem a mužným hlasem se ho zeptala, kudy se dostanou tam a tam,  bylo po  obdivu :) Popřáli jsme si hezkou cestu s Japonci nebo Korejci, snědli polívku a čokoladu a bylo.

6. den - ÚTERÝ 5. července

 

/První polovina výpravy - Duhové hory/

V kouzelném údolí jsme zažili nejteplejší noc z celého treku Duhovými horami. Ráno nás opět vítala slunečná obloha. Posnídali jsme müsli s jablkem a oříšky a zeleno-červenou krajinou jsme přes říčky pokračovali posledních 10 km do Þórsmörku. Jako dík za nádherný den jsme zpívali chvály. Krajina se začala čím dál víc zelenat a brzy jsme potkávali první stromy. 

Asi hodinu od Þórsmörku nás čekal poslední brod. Dášu bolela achilovka a nechtěla si pečlivě ovázanou nohu koupat v ledové vodě, takže zkoušela co největší část řeky přeskákat po kamenech. Nakonec jí Jenda přenesl batoh a Lukáš "vzal ten zbytek" - prostě přenesl Dášu na druhý břeh.

Najednou uprostřed lesa stála lampa veřejného osvětlení. Čekali bychom opodál možná skříň s kožichy s průchodem do Narnie, ale ani v nejmenším by nás nenapadlo, že dojdeme k ohništi s červeným gaučem. Uvelebili jsme se na něm a poobědvali jsme chleba s česnekem a se zbytkem sýra a zajedli to sušenkami. 

V Þórsmörku jsme zjistili, že terénní autobus, který nás doveze na okružní silnici, vyjíždí za půl hodiny. Tak se někteří posilnili na cestu islandskou houbovou polévkou (Jenda), holky si očvachtaly nohy v termálním jezírku a všichni jsme se těšili na pořádnou koupel.

Autobus s námi přebrodil několik řek a najednou se před námi objevil vodopád Seljalandsfoss. Jenda konečně mohl vyzkoušet, jestli má nepromokavou bundu, když celý trek (pro Island úplně atypicky) až na pár přeháněk vůbec nepršelo.

K pozdní svačině jsme si koupili výborné bagety s uzeným lososem a za chvíli přijel další terénní autobus. Pan řidič byl tak laskavý, že nám zastavil na okružní silnici mimo zastávku, a tak nám zbývalo už jen asi 2,5 km, abychom si po 55 km přes Duhové hory mohli odpočinout v termálních pramenech. 

Bazén byl přilepený přimo ke skále, z níž stékala horká voda, a měli jsme odtud nádherný výhled na okolní hory.  Neplánovaně jsme zde strávili víc jak tři hodiny při čekání na druhou skupinu. V bazénu jsme tak zvládli růženec i vaření slepičí polévky se zbytkem chleba k večeři.  Když už jsme značně rozmáčení vylézali z termálů, v zákrutu cesty se objevil Kamil a na parkovišti jsme se po třech dnech shledali s ostatními členy výpravy. Na nedaleké louce jsme postavili stany, snědli velmi pozdní druhou večeři a byl nejvyšší čas jít spát.

 

/Druhá polovina výpravy - cesta za první polovinou výpravy/

Ráno jsme se rozloučili už doopravdy na biskupství, protože už jsme měli obě auta - jedno řídil Kamil (Suzuki Vitara - to, co jsme měli už první den na Islandu), druhé otec Roman (Kia Seed) a s drobnými zastávkami jsme se vydali zpět za skupinou, kterou jsme před pár dny opustili a která na nás už čekala celá zvarhánkovatělá a vyšplouchaná v zeleném betonovém bazénku.

Málem bych zapomněla, někde cestou po Zlatém okruhu byly i průvodcem doporučované lázně Laugavarathn. Lázně nás moc nezaujaly, protože byly drahé a docela trpasličí, tak už jsme chtěli odjet s tím, že tam snad uvaříme jen nějaká vajíčka nebo polívku na klokotající vodě. Když v tom někdo z nás v hejnu malých mušek rozeznal obrysy jiné budovy, která mohla být swimingpoolem označovaným v průvodci, a tam jsem honem přeparkovali, šup šup jsme se převlékli do swimingových trenýrek a plavek a na několik krásných dlouhých, nekonečných a úžasných hodin jsme se naložili do velice, velice teplé vody. Tato procedura byla přerušována pouze návstěvou páry a lekcemi plavání. A bylo nám krásně :)

7. den - STŘEDA 6. července

/jižní pobřeží/

Pozdní snídani jsme spojili s obědem a uvařili si těstoviny s olivami a se sýrem. Sbalili jsme stany a vyrazili nejdřív k vodopádu Skógafoss, který se předvedl ve slunečních paprscích i s několika duhami. Pak jsme pokračovali k Dyrhólavegur na pobřeží s černými plážemi a k útesu, který připomíná sv. Kryštofa. Nad hlavami nám létali racci a v trávě se schovávali a hnízdili papuchalci. Někteří odvážlivci zkoušeli aspoň po kolena vlézt do moře, než je zpátky na břeh zahnaly prudké vlny. Popojeli jsme ještě k majáku s výhledem na ostrov Vestamannaeyar.

V obchodě jsme přikoupili další zásoby a na trávníku jsme udělali odpolední piknik. Pak jsme vyrazili dál k největšímu islandskému ledovci Vatnajökull. V podvečer jsme pojedli kakaovou buchtu s kefírem a pak se vydali na příjemnou vycházku k čedičovému vodopádu Svartifoss, kde jsme potkali "pravého Islanďana". Pak jsme popojeli najít vhodné místo na bivak. Povedlo se a chvíli před půlnocí jsme v osvědčeném Dášině stanu oslavili mši svatou. A šlo se spát.

8. den - ČTVRTEK 7. července

/jihovýchodní pobřeží/

Snídaně byla opět bohatá - v nabídce byly párky či šunka, máslo a chleba. Voda nesmí přijít nazmar, takže někteří posnídali i "párkový čaj" :) 

První zastávku tohoto dne jsme udělali v ledovcové laguně Jökulsárlón u spousty plujících ledových ker. Další zastávku jsme měli v přístavním městě Höfn. Prošli jsme se po nábřeží a dokonce si i prolezli loď. Poobědvali jsme kakaový koláč se skyrem a s müsli. Pak nás čekala dlouhá cesta po východním pobřeží. Po levé straně hory, vpravo moře. 

V městečku Reyðarfjörður nás čekaly samé příjemné události. Nejprve jsme doplnili zásoby ovoce a zeleniny na další čtyři dny a pak jsme jeli pozdravit slovenské bratry kapucíny a poprosit je, jestli bychom v jejich kostele mohli oslavit mši svatou. Bratři Peter a Pjetur nám ukázali teprve rozestavěný roubený kostelík a na mši nás pustili do své kaple. Po ní jsme stihli i konec fotbalového semifinále GER-FRA a nakonec nám bratři nabídli nocleh ve farní klubovně za kostelem. 

Na sporáku jsme uvařili šparglovou polévku s jarní cibulkou, dušené žampiony s bramborami a hostinu doplnil rajčatový salát.  Dalším příjemným zážitkem tohoto dne se stala teplá sprcha a po ní nocleh v teple a na matracích - pro některé první (a taky poslední) nocleh pod střechou na expedici, když nepočítáme pár hodin spánku na letišti v Keflavíku.

9. den - PÁTEK 8. července

/východní pobřeží/

Posnídali jsme zbytky chleba s vydatnou porcí sýra a skyr s müsli. Pak jsme v kapli oslavili mši svatou, uklidili v klubovně a chvíli si pohráli s kulečníkem. Rozloučili jsme se s bratry kapucíny a ještě před tím jsme se dozvěděli, co to znamená, když nás pošlou "farðu norður og niður" - na sever dolů.

Jen jsme vyjeli, zkropil nás první islandský déšť. Dokoupili jsme chleba a na modlitbu Anděl Páně se zastavili v kapli Těla Kristova. 

Odpoledne jsme se prošli po uměleckém městečku Seyðisfjörður - největším centru východního pobřeží.  Viděli jsme několik vodopádů, obdivovali jsme "modrý kostel", ale největšími atrakcemi se nakonec stala červená telefonní budka připomínající 100 let telegrafního spojení mezi Skotskem a Islandem, betonová jeskyně zesilující zvuk a rezavé schody "odnikud nikam".

Pozdní obědo-svačinu jsme si dali na útesu při pozorování racků a papuchalků. Potvůrky se před námi schovávali do hnízd, nebo spíš nor a k tomu foukal ledový vítr. V autě cestou na sever jsme opět zažili malou ukázku islandského deštivého počasí. 

Poslední zastávkou tohoto dne byl Dettifoss, nejmohutnější vodopád Islandu i celé Evropy. To byl hukot... 

Toho večera jsme bivakovali kousek od cesty mezi dunami.

10. den - SOBOTA 9. července

/sopka Krafla a okolí/

Posnídali jsme polévku a chleba se sýrem či pomerančovým džemem. Po krátké jízdě jsme zastavili u elektrárny čerpající geotermální energii za sopky Krafla. Vylezli jsme i na samotný vrchol sopky a prohlédli si několik nádherně tyrkysově modrých sopečných jezírek. Posvačili jsme skyr a vydali se na procházku lávovým polem a sopečnými kráterky dýmajícími sirnou páru.

Popojeli jsme pár kilometrů směrem k jezeru Mývatn a v jeskyních Grjótagjá s horkou vodou si příjemně napařili nohy. V jeskyni Stóragjá, kde voda měla "jen" 28°C si otec Roman, Jenda, Kamil, Lukáš a Magda dokonce zaplavali. 

Pak nás překvapila menší přeháňka. Pod přístřeškem u infocentra jsme si uvařili brokolicový krém a těstoviny se sýrem a s olivami. Umyli jsme nádobí i auto a pak si chvíli nechtě hráli s Magdou a s Dášou na schovávanou. Až jsme se zase šťastně našli, oslavili jsme kousek od jeskyní mši svatou a šlo se spát.

11. den - NEDĚLE 10. července

/u jezera Mývatn/

Sbalili jsme stany mokré ještě od večerního deštíku a posnídali müsli a cornflakes s mlékem. Pak jsme kousek popojeli  a udělali si výlet na kráter Hverfjall, odkud byl nádherný výhled na jezero Mývatn.  Potom jsme v "kostele" oslavili nedělní mši svatou. Cestou zpět jsme objevili "obydlenou" jeskyni. 

Poobědvali jsme chleba s máslem a malinovou marmeládou a hruškový skyr. Po obědě jsme se prošli v Höfði -  lesíku u Mývatn s výhledem na zajímavé skalní útvary na jezeře a kolem pseudokráterů u jezera. 

Pak jsme popojeli k vodopádu Godafoss s nádherně modrou barvou. U tyrkysových Božských vodopádů jsme strávili skoro hodinu a prohlédli si je ze všech možných stran. Pak jsme autem pokračovali kolem malého luteránského kostelíku postaveného při příležitosti výročí 1000 let křesťanství na Islandu.

Večer jsme dorazili do  Akureyri. Nejdříve jsme si prohlédli luteránský kostel a pak jsme na faře vzburcovali jediného islandského katolického pana faráře, aby nás pustil i do katolického kostelíka.

Kousek od Akureyri jsme zabivakovali a uvařili houbovou polévku. Rýže k masové konzervě si dala na čas a opět nás překvapil malý islandský deštík. Ale nakonec jsme se všichni najedli a šlo se spát.

12. den - PONDĚLÍ 11. července

/severní část Islandu/

Posnídali jsme müsli a čaj a pak jsme si v Akureyri užili celé dopoledne v termálních bazénech, s parní saunou a tobogány... a taky se sprchou a fénem :)

Před polednem jsme oslavili mši svatou v katolickém kostelíku a šli obhlédnout, kde sídlí sestry karmelitky, kdyby si to Sui rozmyslela ;) 

Poobědvali jsme chleba s máslem a zvláštní islandské pečivo.

Odpoledne jsme navštívili městečko Hólar, kde až do konce 19. století sídlili biskupové. Prohlédli jsme si domky z drnových cihel a se zatravněnou střechou, repliku biskupské rezidence a biskupský kostel, u něhož někteří vystoupali až na věž. Pomodlili jsme se nad hrobem posledního katolického biskupa a pokračovali v cestě dál na západ. 

O pár kilometrů později vyzkoušeli Lukáš s Kamilem pravý islandský vítr a vlny při koupání v moři. 

V Glaumbær jsme si prohlédli kostelík a skanzen s podobnými domky jako v Hólaru. Silný studený vítr nás brzy zahnal do auta, abychom popojeli dál a našli méně větrné místo na spaní. To jsme objevili pod kopečky kousek od jezera. Povečeřeli jsme těstoviny se sýrem a kukuřicí na cibulce a boršč se smetanou. Jenda nás proškolil, jak se správně myje kotlík, zabivakovali jsme a šlo se spát.

13. den - ÚTERÝ 12. července

/západní část Islandu/

Posnídali jsme dalamánky a müsli a vyjeli směr Reykjavík. Čekalo nás asi ještě 200 km. Cestou jsme udělali malou zastávku u vodopádu Glanni. 

Poobědvali jsme chleba se sýrem a vyrazili pěšky na asi 5 km okruh k vodopádu Glymur - nejvyššímu vodopádu Islandu i celé Evropy. Cesta k němu vedla krásným kaňonem. V teplém slunečném odpoledni bylo příjemné přebrodit řeku nad vodopády. 

Dojeli jsme do Reykjavíku a v podvečer oslavili v katedrále Krista Krále mši svatou v islandštině. Pak jsme ještě zajeli do Perlanu ke gejzíru a potom už byl nejvyšší čas dojet k letišti do Keflavíku a vrátit oba vypůjčené vozy. 

Na letišti jsme se dozvěděli, že náš let je o 1 a 1/2 hod. zpožděný. Jen Dáša, která letěla přes Düsseldorf, měla odlet na čas. Odbavili jsme se a dokoupili ještě pár dárků a suvenýrů. Zamávali jsme Dáši, někteří ještě povečeřeli, a než jsme dohráli stolní fotbálek, byl čas nástupu do letadla.  

V letadle nás potěšily toasty se šunkou a sýrem (dal si i Jenda ;) Nad mořem oblohu zahalily mraky a protrhaly se až nad Rakouskem.

14. den - STŘEDA 13. července

/Vídeň - Brno/

Přistáli jsme do deštěm čerstvě umyté Vídně. Na letišti jsme posnídali a chvíli po 10. hod. už jsme frčeli žlutým autobusem směr Brno. V Mikulově jsme ještě nabrali drobné zpoždění kvůli hraniční kontrole, ale chvíli po poledni už jsme zastavovali v Brně u Grandu. Některým se ještě nechtělo rozloučit a a tak šli završit expedici obědem k sestřičkám pod Petrovem.

A zazvonil zvonec a expedici na Island byl konec!

Napsala: Magda Klímová a Zuzana Nováčková

Diskuze k expedici

Comments

Ahoj, díky za super deník, taky se zrovna chystáme na Island :) 

Jen by možna neškodilo odpustit si ty křesťanské / náboženské řeči. Nic to s cestováním nemá společného a nikoho to asi ani nezajímá. Raději přidejte detaily co jste viděli.

Díky, Roman.

Milý Romane,

jsme rádi, že se deník líbí i přes "křesťanské / náboženské řeči" :) Tyto řeči si s dovolením neodpustíme, protože jsme křesťanská parta a k naším expedicím společné modlitby, bohoslužby, atd. jednoduše patří. Jak víte, že to nezajímá třeba naše přátele a kamarády? ;) Koho to nezajímá, nemusí naše stránky přece číst :)

S přátelským pozdravem
Lukáš

Post new comment

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <p> <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd> <br>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Email addresses will be obfuscated in the page source to reduce the chances of being harvested by spammers.
  • Email addresses will be obfuscated in the page source to reduce the chances of being harvested by spammers.

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Email addresses will be obfuscated in the page source to reduce the chances of being harvested by spammers.
  • Email addresses will be obfuscated in the page source to reduce the chances of being harvested by spammers.
13 + 1 =
Vyřešte tento jednoduchý matematický příklad a vložte výsledek. Např. pro 1+3 vložte 4.