Expediční deník

2. den - PÁTEK 1. července

/Reykjavík - Duhové hory/

Časně ráno nás vzbudil letištní hlídač, že v hale nesmíme bivakovat. Tak jsme se kolem 5. hod. přesunuli do nedaleké půjčovny vyzvednout náš vůz. První část naší skupiny zavezl otec Roman hned ráno do Reykjavíku, zatímco druhá skupina pak zamířila přímo do Duhových hor.

Nejdřív jsme posnídali v kempu v Reykjavíku, kde jsme také nakoupili mapy a pohlednice, a pak jsme se vydali podél pobřeží na prohlídku města. Cestou nás míjela řada lehce oblečených cyklistů, zatímco my - nevyspalí a zvyklí na moravské tropy - jsme mrznuli i ve třech vrstvách a těšili se na nějaký teplý, závětrný úkryt. První jsme objevili v Opeře - Harpě. Přes šestiúhelníková skla jsme pozorovali lodě v přístavu a kochali se severskými oděvy v obchodě se suvenýry. Jenda neodolal a pořídil si novou čepici. 

Kolem sídla premiéra jsme došli k poště, koupili známky a poslali domů islandské pohlednice. Další teplý úkryt jsme našli za budovou parlamentu v luteránském kostele, kde jsme si i zazpívali. Uličkami se severskými domky a se slunečními paprsky v zádech jsme došli až ke katedrále Hallgrimskirkja. Marně jsme hledali kropenku i svatostánek, zato jsme našli výtah na věž a pokochali se výhledem na celé hlavní město. Pak jsme málem vykoupili Plus market a s krabicemi zásob hledali místo, kde si v závětří uvařit polévku. Dobří lidé nás nechali usadit na školkové zahrádce. Jenda se ještě vracel do pekárny pro pořádný chleba a zpátky se vrátil nejen s bochníkem, ale i s paní Evou - Slověnou přivdanou na Island, která nám o ostrově prozradila spoustu cenných informací. 

Když školka zavírala, přesunuli jsme se do "naší" oblíbené luteránské katedrály, kde jsme v teple čekali, než se pro nás vrátí otec Roman z Duhových hor, kde už se mezi tím zabydlovala druhá skupina. Cestou jsme ještě dokoupili nějaké zásoby a pak jsme pořádně "naklepali řízky" cestou necestou v autě do Landmannalaugar. Na místě jsme postavili stany a v tom největším - u Dáši - jsme ještě před spaním oslavili mši svatou.

4. den - NEDĚLE 3. července

/První polovina výpravy - Duhové hory/

Kromě nekřesťanské zimy v prostřed noci nás ráno vzbudilo azurově modré nebe se zářícím sluncem. Posnídali jsme zbytek rizota od včerejší večeře a vyrazili na další cestu. Slunce se odráželo od sněhových plání, viděli jsme vodopády, bublající horké prameny i tunely sněhem. 

Překonali jsme prudké klesání do Alftavatn k jezeru, kde jsme poobědvali chleba se sýrem a rozhodli se pokračovat překvapivě malebnou a zelenou krajinou směrem k dalšímu kempu. Cestou nás čekal první brod, kde Dáša vyzkoušela, že boty do vody se opravdu hodí, a Lukáš málem vypral velké prádlo, když se jeho batoh rozhodl vydat přes řeku sám.  Nakonec jsme se všichni úspěšně dostali na druhý břeh, trochu se osušili a pokračovali dál. Kemp Hvangill byl moc pěkný - s kamennými valy proti větru a hlavně s teplou sprchou. Povečeřeli jsme polévku s chlebem, pomodlili se růženec a umytí, najezení a příjemně unavení se uložili spát.

/Druhá polovina výpravy - Reykjavík/

Otec Roman nás dopravil ke katolickému kostelu, kde jsem měli hlídkovat, a sám šel zatím vrátit auto. Vyhlídkovala jsem jednu sestru, na kterou jsem spustila anglicky, a když jsem ji pustila ke slovu, tak mi sdělila "yo hablo espanol", takže jsme se pak už na sebe jen usmívaly. 

Přemístlili jsme si lavičku pěkně na teplé místečko blízko všech batohů a čekali na snídani a otce Romana... teda naopak.. na otce Romana a na snídani :) Při čekání jsem různě odchytávala lidi, kteří mířili na ranní mši, a snažila jsem se jich zeptat, zda tu mají nějakého kněze. Ale buď mi nerozuměli, nebo  nevím. 

Pak se odněkud z kostela vynořila usmívající se španělská sestřička a rukou mi mávala, at jdu za ní. Myslela jsem si, nojo, ona si chudák myslí, že máme zájem o prohlídku kostela nebo mši, a já přitom chci jen někde uložit batohy, tak jsem si říkala, že ji zklamu. ALE:. Vtáhla mě dovnitř a ukázala na připravenou konvici teplé vody se 4 sáčky čaje (se čtyřmi, přestože v tu chvíli tam ještě otec Roman nebyl a ona mohla vidět jen nás tři), s plným kelimkem cukru  a ukazovala, at si to všechno vezmu ven - to je důvěra - a po cestě mi ještě ukázala záchody - to je prostě empatie a intuice... 

Ale abychom nevyvyšovali jen ženy.. když se vrátil otec Roman, tak se jeho intuice též projevila ve vší kráse. Došla jsem za ním, že už končí ta mše s polským knězem, že už bysme mu to měli jít říct, co potřebujeme. Ale on se v klidu modlil a říkal: "Bude další mše"...a hádejte, kdo tu mši sloužil - ne polský kněz, ale reykjavický biskup - ovšem původem Slovák, což bylo ještě daleko lepší, protože, jak říká Jenda Peček, "lidé mluvící dvěma světovými jazyky se snáze domluví"...a taky že jo. 

Po snídani jsme se všichni seznámili se slovenským biskupem a navíc nás ještě pozval na teplou kávu na biskupství. Mohli jsme si tam nechat věci, povykládat si s ním, zjistit, že je to fanda  fotbalu a že dneska v sedm se hraje :) Pak jsme se vydali do ulic Reykjavíku za módou, mapami, informacemi, wifinou, vilou Hofdi, spacáky...obědem...trochu se mi to už motá, ale navštívili jsme i Národní galerii s nějakým mrtvým koněm, obrazy moře a hor, a jedním Piccassem, dům islandského umělce, nakročili jsme i do muzea osidlování Islandu, ale zase z něj vykročili...Trošku se nám to zkomplikovalo s auty (asi kvuli fotbalu), takže neproběhla předávka auta, jak měla.. a tím pádem jsem se octli zase na biskupství na postelích jako pro princezny na hrášku. A mohli jsme se i vykoupat :)

6. den - ÚTERÝ 5. července

/První polovina výpravy - Duhové hory/

V kouzelném údolí jsme zažili nejteplejší noc z celého treku Duhovými horami. Ráno nás opět vítala slunečná obloha. Posnídali jsme müsli s jablkem a oříšky a zeleno-červenou krajinou jsme přes říčky pokračovali posledních 10 km do Þórsmörku. Jako dík za nádherný den jsme zpívali chvály. Krajina se začala čím dál víc zelenat a brzy jsme potkávali první stromy. 

Asi hodinu od Þórsmörku nás čekal poslední brod. Dášu bolela achilovka a nechtěla si pečlivě ovázanou nohu koupat v ledové vodě, takže zkoušela co největší část řeky přeskákat po kamenech. Nakonec jí Jenda přenesl batoh a Lukáš "vzal ten zbytek" - prostě přenesl Dášu na druhý břeh.

Najednou uprostřed lesa stála lampa veřejného osvětlení. Čekali bychom opodál možná skříň s kožichy s průchodem do Narnie, ale ani v nejmenším by nás nenapadlo, že dojdeme k ohništi s červeným gaučem. Uvelebili jsme se na něm a poobědvali jsme chleba s česnekem a se zbytkem sýra a zajedli to sušenkami. 

V Þórsmörku jsme zjistili, že terénní autobus, který nás doveze na okružní silnici, vyjíždí za půl hodiny. Tak se někteří posilnili na cestu islandskou houbovou polévkou (Jenda), holky si očvachtaly nohy v termálním jezírku a všichni jsme se těšili na pořádnou koupel.

Autobus s námi přebrodil několik řek a najednou se před námi objevil vodopád Seljalandsfoss. Jenda konečně mohl vyzkoušet, jestli má nepromokavou bundu, když celý trek (pro Island úplně atypicky) až na pár přeháněk vůbec nepršelo.

K pozdní svačině jsme si koupili výborné bagety s uzeným lososem a za chvíli přijel další terénní autobus. Pan řidič byl tak laskavý, že nám zastavil na okružní silnici mimo zastávku, a tak nám zbývalo už jen asi 2,5 km, abychom si po 55 km přes Duhové hory mohli odpočinout v termálních pramenech. 

Bazén byl přilepený přimo ke skále, z níž stékala horká voda, a měli jsme odtud nádherný výhled na okolní hory.  Neplánovaně jsme zde strávili víc jak tři hodiny při čekání na druhou skupinu. V bazénu jsme tak zvládli růženec i vaření slepičí polévky se zbytkem chleba k večeři.  Když už jsme značně rozmáčení vylézali z termálů, v zákrutu cesty se objevil Kamil a na parkovišti jsme se po třech dnech shledali s ostatními členy výpravy. Na nedaleké louce jsme postavili stany, snědli velmi pozdní druhou večeři a byl nejvyšší čas jít spát.

/Druhá polovina výpravy - cesta za první polovinou výpravy/

Ráno jsme se rozloučili už doopravdy na biskupství, protože už jsme měli obě auta - jedno řídil Kamil (Suzuki Vitara - to, co jsme měli už první den na Islandu), druhé otec Roman (Kia Seed) a s drobnými zastávkami jsme se vydali zpět za skupinou, kterou jsme před pár dny opustili a která na nás už čekala celá zvarhánkovatělá a vyšplouchaná v zeleném betonovém bazénku.

Málem bych zapomněla, někde cestou po Zlatém okruhu byly i průvodcem doporučované lázně Laugavarathn. Lázně nás moc nezaujaly, protože byly drahé a docela trpasličí, tak už jsme chtěli odjet s tím, že tam snad uvaříme jen nějaká vajíčka nebo polívku na klokotající vodě. Když v tom někdo z nás v hejnu malých mušek rozeznal obrysy jiné budovy, která mohla být swimingpoolem označovaným v průvodci, a tam jsem honem přeparkovali, šup šup jsme se převlékli do swimingových trenýrek a plavek a na několik krásných dlouhých, nekonečných a úžasných hodin jsme se naložili do velice, velice teplé vody. Tato procedura byla přerušována pouze návstěvou páry a lekcemi plavání. A bylo nám krásně :)

8. den - ČTVRTEK 7. července

/jihovýchodní pobřeží/

Snídaně byla opět bohatá - v nabídce byly párky či šunka, máslo a chleba. Voda nesmí přijít nazmar, takže někteří posnídali i "párkový čaj" :) 

První zastávku tohoto dne jsme udělali v ledovcové laguně Jökulsárlón u spousty plujících ledových ker. Další zastávku jsme měli v přístavním městě Höfn. Prošli jsme se po nábřeží a dokonce si i prolezli loď. Poobědvali jsme kakaový koláč se skyrem a s müsli. Pak nás čekala dlouhá cesta po východním pobřeží. Po levé straně hory, vpravo moře. 

V městečku Reyðarfjörður nás čekaly samé příjemné události. Nejprve jsme doplnili zásoby ovoce a zeleniny na další čtyři dny a pak jsme jeli pozdravit slovenské bratry kapucíny a poprosit je, jestli bychom v jejich kostele mohli oslavit mši svatou. Bratři Peter a Pjetur nám ukázali teprve rozestavěný roubený kostelík a na mši nás pustili do své kaple. Po ní jsme stihli i konec fotbalového semifinále GER-FRA a nakonec nám bratři nabídli nocleh ve farní klubovně za kostelem. 

Na sporáku jsme uvařili šparglovou polévku s jarní cibulkou, dušené žampiony s bramborami a hostinu doplnil rajčatový salát.  Dalším příjemným zážitkem tohoto dne se stala teplá sprcha a po ní nocleh v teple a na matracích - pro některé první (a taky poslední) nocleh pod střechou na expedici, když nepočítáme pár hodin spánku na letišti v Keflavíku.

10. den - SOBOTA 9. července

/sopka Krafla a okolí/

Posnídali jsme polévku a chleba se sýrem či pomerančovým džemem. Po krátké jízdě jsme zastavili u elektrárny čerpající geotermální energii za sopky Krafla. Vylezli jsme i na samotný vrchol sopky a prohlédli si několik nádherně tyrkysově modrých sopečných jezírek. Posvačili jsme skyr a vydali se na procházku lávovým polem a sopečnými kráterky dýmajícími sirnou páru.

Popojeli jsme pár kilometrů směrem k jezeru Mývatn a v jeskyních Grjótagjá s horkou vodou si příjemně napařili nohy. V jeskyni Stóragjá, kde voda měla "jen" 28°C si otec Roman, Jenda, Kamil, Lukáš a Magda dokonce zaplavali. 

Pak nás překvapila menší přeháňka. Pod přístřeškem u infocentra jsme si uvařili brokolicový krém a těstoviny se sýrem a s olivami. Umyli jsme nádobí i auto a pak si chvíli nechtě hráli s Magdou a s Dášou na schovávanou. Až jsme se zase šťastně našli, oslavili jsme kousek od jeskyní mši svatou a šlo se spát.

12. den - PONDĚLÍ 11. července

/severní část Islandu/

Posnídali jsme müsli a čaj a pak jsme si v Akureyri užili celé dopoledne v termálních bazénech, s parní saunou a tobogány... a taky se sprchou a fénem :)

Před polednem jsme oslavili mši svatou v katolickém kostelíku a šli obhlédnout, kde sídlí sestry karmelitky, kdyby si to Sui rozmyslela ;) 

Poobědvali jsme chleba s máslem a zvláštní islandské pečivo.

Odpoledne jsme navštívili městečko Hólar, kde až do konce 19. století sídlili biskupové. Prohlédli jsme si domky z drnových cihel a se zatravněnou střechou, repliku biskupské rezidence a biskupský kostel, u něhož někteří vystoupali až na věž. Pomodlili jsme se nad hrobem posledního katolického biskupa a pokračovali v cestě dál na západ. 

O pár kilometrů později vyzkoušeli Lukáš s Kamilem pravý islandský vítr a vlny při koupání v moři. 

V Glaumbær jsme si prohlédli kostelík a skanzen s podobnými domky jako v Hólaru. Silný studený vítr nás brzy zahnal do auta, abychom popojeli dál a našli méně větrné místo na spaní. To jsme objevili pod kopečky kousek od jezera. Povečeřeli jsme těstoviny se sýrem a kukuřicí na cibulce a boršč se smetanou. Jenda nás proškolil, jak se správně myje kotlík, zabivakovali jsme a šlo se spát.

14. den - STŘEDA 13. července

/Vídeň - Brno/

Přistáli jsme do deštěm čerstvě umyté Vídně. Na letišti jsme posnídali a chvíli po 10. hod. už jsme frčeli žlutým autobusem směr Brno. V Mikulově jsme ještě nabrali drobné zpoždění kvůli hraniční kontrole, ale chvíli po poledni už jsme zastavovali v Brně u Grandu. Některým se ještě nechtělo rozloučit a a tak šli završit expedici obědem k sestřičkám pod Petrovem.

A zazvonil zvonec a expedici na Island byl konec!