Pojeďte s námi za dobrodružstvím!

Expediční deník

Úvodem...

/Brno - Finsko/

Se začátkem letošní expedice je to poněkud složitější - někteří odlétali z Prahy už v pátek 13. 7. večer (Lukáš a Magda), další vyjížděli autem s otcem Romanem v neděli 15. 7. po poledni (Kamil, Terka, Terka a Filip). Početná skupina přiletěla do Helsinek v pondělí 16. 7. (Norek, Anežka, David, Merry, Jenda, Martin, Káťa, Helča, Martin, Káťa a Martin) a téhož odpoledne jsme se také setkali v mateřské školce v Tuusule. Ta se díky paní Jindře stala na tři dny naší základnou. 

Vyložili jsme bagáž a zásoby, které zaplnily celou chodbu, a nikdo nechápal, jak se to všechno vešlo do jednoho auta spolu s pěti pasažéry. Povečeřeli jsme hrachovou polévku a chleba se sekanou od Kamila a buchty od Suí a od Terky. Oslavili jsme mši svatou a jeli se vykoupat k nedalekému jezeru, protože na finské poměry panovalo až nevídané horko - kolem 30°C, které místní sužuje už od jara.

Večer byl volný program - někdo hrál deskovky, někdo dospával předchozí noc, Luki jel vrátit malé vypůjčené auto na letiště a pak spolu s otem Romanem vyzvednout další členy výpravy, kteří přiletěli kolem půlnoci (Terka a Olda).

ÚTERÝ 17. července

/Helsinki, Suomenlinna/

Posnídali jsme čokoládový pudink s borůvkami, které natrhali Magda s Lukášem den před tím v NP Nuuksio, a pak jsme se autem nadvakrát přepravili do Keravy k vlaku, který nás krátce před polednem dovezl až do samého srdce Helsinek. Zde se naše skupinka rozdělila. Někteří si dali rozchod na oběd a po malé procházce Helsinkami zamířili lodí na ostrov na pláž pod hradem Suomelinna. Jiní důkladně prochodili všechny pamětihodnosti v centru včetně Skalního kostela, Kaple ticha a "varhan" v Sibeliově parku a teprve později odpoledne se vypravili lodí na pláž a na hrad.

Navečer jsme se opět postupně přepravili do školky.  Otec Roman, který mezi tím přivezl z letiště další skupinku (Ondra, Suí, Hanka a Kristýna), dělal celý večer obětavě taxikáře. Kolem desáté jsme se opět všichni setkali v "naší školce", povečeřeli polévku s játrovými knedlíčky a těstoviny s masem a rajčatovou omáčkou. Pak jsme společně naplánovali zítřejší den, a kdo chtěl, oslavil ještě s otcem Romanem "půlnoční" mši svatou, a šlo se spát.

STŘEDA 18. července

/Helsinki, Tuusula/

Posnídali jsme müsli s jogurtem a se sušenými fíky a po krátké ranní modlitbě vyrazila už kolem půl osmé první skupina opět směr Helsinki, aby pokračovali ve včerejší prohlídce města. Postupně se do centra přepravili i ostatní a ve školce zůstali jen Magda s Lukášem a Terka s Oldou, kteří  se na dvou nafukovacích člunech přeplavili na protější stranu jezera, které je vyhlášeno kouzelnými výhledy.

Odpoledne přiletěla do Helsinek poslední početná skupina (Jenda, Katka, Dominik, Anička, Ondra, otec Tomáš, Lenka, Anežka, Miriam a Mirek), takže sestava expedičníků byla konečně kompletní. Řidiči vyzvedli na letišti další tři auta, a tak doprava do školky v Tuusule byla tentokrát mnohem rychlejší.

Povečeřeli jsme gulášovou polévku a rizoto s tuňákem a poté proběhlo poslední kolo vzájemného představování a také rozdělení posádek do čtyř našich aut. Kolem 22. hod. celebroval otec Roman s otcem Tomášem večerní mši svatou a šlo se do hajan.

 

ČTVRTEK 19. července

/Porvoo, Loviisa, národní park Repovesi/

Budíček byl tentokrát časně, už o 6. hod. a v půl sedmé už jsme seděli u misek s krupičnou kaší. Pak vypuklo horečné nakládání zavazadel. Krátce před osmou nám otec Roman požehnal na cestu a mohlo se vyrazit.

První zastávku jsme udělali v historickém městečku Porvoo. Filip nás provedl uličkami s tradičními dřevěnými domky až ke katedrále a na nedalekou vyhlídku. V katedrále bohužel otevírali až za hodinu, takže jsme se do ní vraceli ještě jednou před odjezdem z města. Stálo to za to - natrefili jsme zrovna na prohlídku s výkladem v angličtině. Obohaceni o nové informace jsme vyrazili do pobřežního městečka Loviisa

Protože se blížilo poledne, poobědvali jsme v parku chleba se sýrem a s rajčaty a pak jsme si podle Filipových instrukcí prošli hlavní dominanty města - červený kostel s monumentální sochou Krista, větrný mlýn, nábřeží s historickými dřevěnými domky a nedalekou pevnost. Poté nás čekala skoro dvouhodinová cesta do národního parku Repovesi.

Po příjezdu na místo jsme se na parkovišti sbalili na dva dny a vyrazili k přívozu. Někteří využili služeb převozníka s loďkou, jiní se přeplavili - přeručkovali na druhý břeh jezera vlastními silami. Obě skupiny se pak sešly na tábořišti, kde jsme postavili stany a uvařili k večeři bramborovou kaši s masem. Mezi tím se někteří stačili i vykoupat v jezeře. Pak ještě otec Roman s otcem Tomášem odsloužili v přírodě večerní mši svatou, po ní jsme se díky Katčině a Norkově přednáškám seznámili se zajímavostmi o finské přírodě a historii a šlo se spát.

PÁTEK 20. července

/národní park Repovesi/

Posnídali jsme chleba s marmeládou, pak nám otec Tomáš dal požehnání na cestu a krátce před půl devátou vyrazila, nebo spíš vyběhla zdatnější skupinka na cca 25 km dlouhý výlet  národním parkem Repovesi. V závěsu za nimi vyrazila menší skupinka (Anežka, Lenka, Hanka, Kristýna, Olda, Terka, Mirek a Miriam) na asi 7km okruh borůvkovým rájem. Otec Roman, Suí a Terka se vydali k autu pro pádla a nafukovací člun.

Před polednem se vrátila skupinka z kratšího výletu a chvíli po nich přišla i Terka a vzápětí připlula loďka s otcem Romanem, Suí a zásobami na večeři. Někteří příchozí se šli vykoupat do jezera, další si půjčili člun, někdo stihl obojí. Kolem půl druhé doběhla k tábořišti nejrychlejší část výpravy a do půl čtvrté dorazili i ti, co se pásli v borůvkách, kochali se a fotili.

Jakmile jsme byli zase všichni spolu, oslavili jsme páteční mši svatou. Mezi tím, co kuchaři připravovali pikantní fazole s bramborovou kaší, ostatní sbalili stany a uklidili tábořiště. Po večeři jsme se přeplavili přes jezero a auty vyrazili 120 km na sever směr město Savonlinna. Zaparkovali a zabivakovali jsme u jezera, pomodlili se křížovou cestu, a protože komáři žrali jak diví, rychle jsme zmizeli do stanů.

SOBOTA 21. července

/Kerimäki, Savonlinna, Nové Valamo/

K ránu přišel vydatný déšť. Posnídali jsme chleba s nutelou, sbalili mokré stany a vyrazili do Kerimäki, kde jsme si zazpívali v největším dřevěném kostele na světě.  Celé dopoledne hustě pršelo a déšť se aspoň na chvíli utišil, až když jsme před polednem vystoupili z auta v Savonlinně.

Prošli jsme se městem po nábřeží k pevnosti Olavinlinna, pojmenované podle sv. Olafa. Prohlédli jsme si gotický hrad od přízemí až po věže a poté jsme popojeli k novogotické katedrále. 

Odpoledne nás čekala několikahodinová cesta do Nového Valama. Během ní se mraky na obloze protrhaly, a když jsme vystoupili u pravoslavného kláštera, už opět svítilo slunko.  V klášterním kostele jsme zrovna natrefili na vigilii, tak jsme mohli alespoň na chvíli nahlédnout, jak vypadá východní bohoslužba - plná zpěvů, úklon a vůně kadidla.

Ještě večer jsme dorazili do národního parku Koli. Na parkovišti jsme uvařili hrachovou polévku a kuskus se sýrem a pak jsme postavili stany na 1,5 km vzdáleném tábořišti, které střežilo stádo krav s telaty v ohradě opodál. Jen co jsme postavili stany, opět se vydatně rozpršelo. Někteří zvládli ještě "půlnoční" mši a šlo se spát.

NEDĚLE 22. července

/národní park Koli/

Přes noc opět pršelo, takže někteří se probudili trochu promáčení. Na parkovišti jsme posnídali polentu s medem a se sušeným ovocem a pak otec Roman sloužil nedělní mši svatou. Rozvěsili jsme mokré stany a spacáky, aby nám je pražící slunce vysušilo, a vyrazili na 7 km okruh přes nejvyšší vrchol Ukko-Koli (347 m n. m.). Výhledy na jezera a celou okolní krajinu byly úchvatné. Jak se Ondra přiznal, vyfotil za dopoledne asi 200 snímků.

Kolem 14. hod. jsme se postupně opět sešli na parkovišti. Doplnili jsme zásoby vody, sbalili usušené stany a vyrazili na 450 km dlouhý přejezd do nejznámějšího a nejproslulejšího finského národního parku Oulanka.

Cestu nám zpestřovala stádečka sobů pasoucích se podél silnice, které projíždějící auta nechávala naprosto klidnými a nenechali se vyvést z míry ani otevřenými okénky a foťákem. Naopak leckdy ochotně zapózovali či se chvíli promenádovali na silnici před autem.

Na okraji Oulanky jsme objevili opuštěné, ale velmi příjemné tábořiště nad jezerem. Uvařili jsme pozdní nedělní "oběd" - nakládané kuřecí maso s rýží a čerstvou zeleninou, naplánovali program na příští den a byl nejvyšší čas jít spát.

PONDĚLÍ 23. července

/národní park Oulanka/

Hned po snídani (müsli s jogurtem či salkem) a po ranní mši se naše výprava rozdělila na tři části. Nejpočetnější skupina (22 členů) šla asi 12 km dlouhý okruh Oulankou s nádhernými výhledy na říční kaňon. Cestu navíc zpestřovaly žebříky, visuté mosty, obrovské borůvky a sobi. Část trasy s nimi absolvovali i Dominik, Ondra, Lenka, otec Tomáš, Mirek a Miriam, kteří vyrazili na dvoudenní 30 km cestu po "medvědí stezce". 

Třetí skupinku tvořili David, Kamil, Ondra, Martin a Káťa, kteří vyrazili po "medvědí stezce" z opačné strany a byli rozhodnuti ujít celou trasu v jednom dni. Finština má zapeklité názvy, a tak se omylem nechali od otce Romana vysadit autem ještě o 15 km dál. Ve výsledku nakonec ušli víc jak 43 km a v mokřinách promáčeli boty, než se přiblížili na dosah silnice vedoucí do našeho tábora. 

Když se po 22. hod. celí ušlí a zablácení vrátili, měla první skupinka za sebou osvěžující koupel v jezeře, vydatnou večeři (hrachovou polévku a červenou čočku s chlebem) i večerní modlitbu podle sv. Brigity, světice toho dne.

Jak se ukázalo, naše "opuštěné" a nepoužívané tábořiště nebylo zas tak úplně opuštěné a záhy se objevil majitel. Otci Romanovi se podařilo ho přemluvit, aby nás za menší poplatek nechal na místě ještě jednu noc přespat, a tak jsme se nemuseli nikam stěhovat a otec Roman s Filipem mohli ještě v pozdním večeru vyrazit i na ryby.

ÚTERÝ 24. července

/národní park Oulanka, Posio, severní polární kruh/

Po snídani (müsli s mlékem nebo chleba s nutelou či marmeládou; pečená ryba z nočního lovu) jsme sbalili stany a popojeli auty do infocentra národního parku Oulanka, abychom si vyzvedli "dvoudenní" skupinku, které zbývalo ujít posledních 8 km. Než jsme se s nimi setkali, prošli jsme se krásnou cestou podél říčního kaňonu s mohutnými peřejemi a vodopády. Šťastně jsme se shledali se zbytkem výpravy a vydařené putování Oulankou mnozí završili sobím burgrem v infocentru.

Po poledni jsme dojeli do městečka Posio, kde jsme navštívili muzeum keramiky. Výstavní expozice plynule přecházela do obchodu s domácími potřebami, nábytkem, textiliemi a pochutinami, takže jsme si v první chvíli připadalo jak v obchodním domě IKEA.

Pak jsme popojeli víc jak 100 km do blízkosti Rovaniemi. Ukázalo se, že najít vhodné místo na přespání u této vstupní brány do Laponska nebude úplně snadné. Nejprve nás pan majitel uvítal na krásné posečené louce, jakmile nás však v plném počtu spatřila jeho žena, nekompromisně nás vyhnala. Část výpravy se tedy vypravila jedním autem hledat jiné tábořiště, které našli na druhém břehu řeky. Poté, co naštípali dřevo a rozdělali oheň, zjistili, že zbytek výpravy přejel na úplně jiné tábořiště. Nakonec vše dobře dopadlo, sešli jsme se na třetím tábořišti, i když to v první chvíli vypadalo, že nás z něj vyhodí místní paní se dvěma psy. Nakonec nám lámanou angličtinou vysvětlila, že jsme na soukromém pozemku, který jí nepatří, ale že to s majiteli bude řešit až ráno.

A tak jsme povečeřeli slepičí polévku a polentu se sušenými rajčaty a sýrem, oslavili večerní mši svatou a poté nás Ondra seznámil s finskou hudbou, Anežka s finskou kuchyní a Terka spolu s otcem Romanem vysvětlili, jak to ve Finsku mají s náboženstvím. Mnozí ještě završili den příjemně teplou koupelí v řece. Trochu nečekané, když bivakujete za polárním kruhem :) 

STŘEDA 25. července

/vesnice Santa Clause, Rovaniemi/

Posnídali jsme chleba s medem či s marmeládou, vyslechli si Hančinu přednášku o finských tradicích a Oldovu přednášku o finské mytologii, zejména o Kalevale, a pak vyrazili do vesničky Santa Clause, tedy finského Joulupukki. Vyfotili jsme se na polárním kruhu, ale pro mnohé bylo větším zážitkem než setkání se Santou a prohlídka vánoční vesnice, návštěva sobí ohrady. Ochočení sobi se nechali hladit po hebkém semišovém paroží i krmit z ruky olistěnými větvičkami. Nevím jak vy, ale potkat je takhle o den dřív, asi bych si ten sobí burger nedala.

Před polednem jsme zastavili v Rovaniemi, kde většina z nás navštívila arktické muzeum věnované lidským i zvířecím obyvatelům Laponska. Zhlédli jsme projekci polární záře a nahlédli blíže do života místních Sámů.  

Odpoledne jsme vyjeli podél západního pobřeží směrem na jih. V podvečer jsme oslavili mši svatou, povečeřeli vývarovou polévku a maso s hráškem a rýží. Pak jsme ještě několik hodin pokračovali v cestě na jih. Až hluboko po půlnoci jsme postavili stany na kraji lesa a šlo se spát.

ČTVRTEK 26. července

/Turku/

Budíček byl tentokrát "až" v 8 hod. Posnídali jsme müsli s jogurtem či se salkem a poslechli si Jendovu přednášku o ekonomice Finska. Martin nás seznámil s finskou politickou scénou a Helča měla netradiční přednášku o finské literatuře doplněnou kvízem, úkoly a čtením na cestu do auta. Pak jsme vyrazili do Turku.
Odpoledne si mnozí prohlédli rozsáhlý hrad i katedrálu a další památky v centru. Helča s Martinem neodolali a vyrazili za Mumínky. V 18 hod. jsme v místním katolickém kostele oslavili finskou mši svatou, kterou celebroval filipínský kněz, ministroval černošský bohoslovec a zpěvem doprovázely sestry brigitky, jichž většina pochází z Indie. 
Venku sálalo žhavé letní slunce, a tak jsme zároveň s bohoslužbou mohli zakusit horko finské sauny. Jen na ochlazující koupel jsme si museli ještě dvě hodiny cesty počkat - až do národního parku Nuuksio. Tam jsme povečeřeli gulášovou polévku a těstoviny s mákem. Někteří se ještě po tropickém dni svlažili v jezeře a šlo se do hajan.

PÁTEK 27. července

/národní park Nuuksio, Helsinki - Brno/

Den jsme zahájili v 8 hod. ranní bohoslužbou na útesu nad jezerem. Posnídali jsme opět müsli s jogurtem či salkem a vyslechli si poslední porci přednášek. Lenka hovořila o finské kultuře, Ondra o národních parcích a Dominik o jezerech. Poté se hlasovalo o nejlepší přednášce. Po napínavém boji zvítězila Helča s finskou literaturou a Ondra, který mluvil o finské hudbě. Pak otec Roman odměnil řidiče, kuchaře a všechny ostatní, kteří se nějak podíleli na přípravě či chodu expedice.

Kdo chtěl, vyrazil pak na některou z naučných stezek a vyhlídkových tras po Nuuksiu. Ti, co šli s otcem Romanem, měli štěstí a údajně prý zahlédli i "létací veverky", které daly místnímu národnímu parku jméno. Až před odjezdem však přiznali, že jedna z veverek měla pruhované a druhá hnědé tričko :)

Před polednem jsme se s většinou sešli při koupání na molu u jezera. Jen první várka expedičníků už vyrazila s otcem Tomášem na letiště do Helsinek. Další se na letiště vypravili odpoledne. Ostatní se pak ještě na jednu noc přesunuli na naši základnu do školky v Tuusule. V sobotu odpoledne pak po prohlídce města z Helsinek odletěla největší část výpravy. 

Nakonec i otec Roman se čtyřmi spolujezdci vyrazili žlutým autem a trajektem domů. S prohlídkou estonského Talinu a návštěvou Čenstochové v Polsku se jim expedice ještě trochu protáhla, ale v úterý 31. 7. kolem poledne hlásili, že se úspěšně "vylodili" v Brně na Petrově. Takže stejně jako letošní expedice začínala postupný příletem účastníků, tak i končila postupným návratem domů :)

Diskuze k expedici

Post new comment

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <p> <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd> <br>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Email addresses will be obfuscated in the page source to reduce the chances of being harvested by spammers.
  • Email addresses will be obfuscated in the page source to reduce the chances of being harvested by spammers.

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Email addresses will be obfuscated in the page source to reduce the chances of being harvested by spammers.
  • Email addresses will be obfuscated in the page source to reduce the chances of being harvested by spammers.