Expediční deník

ÚTERÝ 17. července

/Helsinki, Suomenlinna/

Posnídali jsme čokoládový pudink s borůvkami, které natrhali Magda s Lukášem den před tím v NP Nuuksio, a pak jsme se autem nadvakrát přepravili do Keravy k vlaku, který nás krátce před polednem dovezl až do samého srdce Helsinek. Zde se naše skupinka rozdělila. Někteří si dali rozchod na oběd a po malé procházce Helsinkami zamířili lodí na ostrov na pláž pod hradem Suomelinna. Jiní důkladně prochodili všechny pamětihodnosti v centru včetně Skalního kostela, Kaple ticha a "varhan" v Sibeliově parku a teprve později odpoledne se vypravili lodí na pláž a na hrad.

Navečer jsme se opět postupně přepravili do školky.  Otec Roman, který mezi tím přivezl z letiště další skupinku (Ondra, Suí, Hanka a Kristýna), dělal celý večer obětavě taxikáře. Kolem desáté jsme se opět všichni setkali v "naší školce", povečeřeli polévku s játrovými knedlíčky a těstoviny s masem a rajčatovou omáčkou. Pak jsme společně naplánovali zítřejší den, a kdo chtěl, oslavil ještě s otcem Romanem "půlnoční" mši svatou, a šlo se spát.

ČTVRTEK 19. července

/Porvoo, Loviisa, národní park Repovesi/

Budíček byl tentokrát časně, už o 6. hod. a v půl sedmé už jsme seděli u misek s krupičnou kaší. Pak vypuklo horečné nakládání zavazadel. Krátce před osmou nám otec Roman požehnal na cestu a mohlo se vyrazit.

První zastávku jsme udělali v historickém městečku Porvoo. Filip nás provedl uličkami s tradičními dřevěnými domky až ke katedrále a na nedalekou vyhlídku. V katedrále bohužel otevírali až za hodinu, takže jsme se do ní vraceli ještě jednou před odjezdem z města. Stálo to za to - natrefili jsme zrovna na prohlídku s výkladem v angličtině. Obohaceni o nové informace jsme vyrazili do pobřežního městečka Loviisa. 

Protože se blížilo poledne, poobědvali jsme v parku chleba se sýrem a s rajčaty a pak jsme si podle Filipových instrukcí prošli hlavní dominanty města - červený kostel s monumentální sochou Krista, větrný mlýn, nábřeží s historickými dřevěnými domky a nedalekou pevnost. Poté nás čekala skoro dvouhodinová cesta do národního parku Repovesi.

Po příjezdu na místo jsme se na parkovišti sbalili na dva dny a vyrazili k přívozu. Někteří využili služeb převozníka s loďkou, jiní se přeplavili - přeručkovali na druhý břeh jezera vlastními silami. Obě skupiny se pak sešly na tábořišti, kde jsme postavili stany a uvařili k večeři bramborovou kaši s masem. Mezi tím se někteří stačili i vykoupat v jezeře. Pak ještě otec Roman s otcem Tomášem odsloužili v přírodě večerní mši svatou, po ní jsme se díky Katčině a Norkově přednáškám seznámili se zajímavostmi o finské přírodě a historii a šlo se spát.

SOBOTA 21. července

/Kerimäki, Savonlinna, Nové Valamo/

K ránu přišel vydatný déšť. Posnídali jsme chleba s nutelou, sbalili mokré stany a vyrazili do Kerimäki, kde jsme si zazpívali v největším dřevěném kostele na světě.  Celé dopoledne hustě pršelo a déšť se aspoň na chvíli utišil, až když jsme před polednem vystoupili z auta v Savonlinně.

Prošli jsme se městem po nábřeží k pevnosti Olavinlinna, pojmenované podle sv. Olafa. Prohlédli jsme si gotický hrad od přízemí až po věže a poté jsme popojeli k novogotické katedrále. 

Odpoledne nás čekala několikahodinová cesta do Nového Valama. Během ní se mraky na obloze protrhaly, a když jsme vystoupili u pravoslavného kláštera, už opět svítilo slunko.  V klášterním kostele jsme zrovna natrefili na vigilii, tak jsme mohli alespoň na chvíli nahlédnout, jak vypadá východní bohoslužba - plná zpěvů, úklon a vůně kadidla.

Ještě večer jsme dorazili do národního parku Koli. Na parkovišti jsme uvařili hrachovou polévku a kuskus se sýrem a pak jsme postavili stany na 1,5 km vzdáleném tábořišti, které střežilo stádo krav s telaty v ohradě opodál. Jen co jsme postavili stany, opět se vydatně rozpršelo. Někteří zvládli ještě "půlnoční" mši a šlo se spát.

PONDĚLÍ 23. července

/národní park Oulanka/

Hned po snídani (müsli s jogurtem či salkem) a po ranní mši se naše výprava rozdělila na tři části. Nejpočetnější skupina (22 členů) šla asi 12 km dlouhý okruh Oulankou s nádhernými výhledy na říční kaňon. Cestu navíc zpestřovaly žebříky, visuté mosty, obrovské borůvky a sobi. Část trasy s nimi absolvovali i Dominik, Ondra, Lenka, otec Tomáš, Mirek a Miriam, kteří vyrazili na dvoudenní 30 km cestu po "medvědí stezce". 

Třetí skupinku tvořili David, Kamil, Ondra, Martin a Káťa, kteří vyrazili po "medvědí stezce" z opačné strany a byli rozhodnuti ujít celou trasu v jednom dni. Finština má zapeklité názvy, a tak se omylem nechali od otce Romana vysadit autem ještě o 15 km dál. Ve výsledku nakonec ušli víc jak 43 km a v mokřinách promáčeli boty, než se přiblížili na dosah silnice vedoucí do našeho tábora. 

Když se po 22. hod. celí ušlí a zablácení vrátili, měla první skupinka za sebou osvěžující koupel v jezeře, vydatnou večeři (hrachovou polévku a červenou čočku s chlebem) i večerní modlitbu podle sv. Brigity, světice toho dne.

Jak se ukázalo, naše "opuštěné" a nepoužívané tábořiště nebylo zas tak úplně opuštěné a záhy se objevil majitel. Otci Romanovi se podařilo ho přemluvit, aby nás za menší poplatek nechal na místě ještě jednu noc přespat, a tak jsme se nemuseli nikam stěhovat a otec Roman s Filipem mohli ještě v pozdním večeru vyrazit i na ryby.

STŘEDA 25. července

/vesnice Santa Clause, Rovaniemi/

Posnídali jsme chleba s medem či s marmeládou, vyslechli si Hančinu přednášku o finských tradicích a Oldovu přednášku o finské mytologii, zejména o Kalevale, a pak vyrazili do vesničky Santa Clause, tedy finského Joulupukki. Vyfotili jsme se na polárním kruhu, ale pro mnohé bylo větším zážitkem než setkání se Santou a prohlídka vánoční vesnice, návštěva sobí ohrady. Ochočení sobi se nechali hladit po hebkém semišovém paroží i krmit z ruky olistěnými větvičkami. Nevím jak vy, ale potkat je takhle o den dřív, asi bych si ten sobí burger nedala.

Před polednem jsme zastavili v Rovaniemi, kde většina z nás navštívila arktické muzeum věnované lidským i zvířecím obyvatelům Laponska. Zhlédli jsme projekci polární záře a nahlédli blíže do života místních Sámů.  

Odpoledne jsme vyjeli podél západního pobřeží směrem na jih. V podvečer jsme oslavili mši svatou, povečeřeli vývarovou polévku a maso s hráškem a rýží. Pak jsme ještě několik hodin pokračovali v cestě na jih. Až hluboko po půlnoci jsme postavili stany na kraji lesa a šlo se spát.

PÁTEK 27. července

/národní park Nuuksio, Helsinki - Brno/

Den jsme zahájili v 8 hod. ranní bohoslužbou na útesu nad jezerem. Posnídali jsme opět müsli s jogurtem či salkem a vyslechli si poslední porci přednášek. Lenka hovořila o finské kultuře, Ondra o národních parcích a Dominik o jezerech. Poté se hlasovalo o nejlepší přednášce. Po napínavém boji zvítězila Helča s finskou literaturou a Ondra, který mluvil o finské hudbě. Pak otec Roman odměnil řidiče, kuchaře a všechny ostatní, kteří se nějak podíleli na přípravě či chodu expedice.

Kdo chtěl, vyrazil pak na některou z naučných stezek a vyhlídkových tras po Nuuksiu. Ti, co šli s otcem Romanem, měli štěstí a údajně prý zahlédli i "létací veverky", které daly místnímu národnímu parku jméno. Až před odjezdem však přiznali, že jedna z veverek měla pruhované a druhá hnědé tričko :)

Před polednem jsme se s většinou sešli při koupání na molu u jezera. Jen první várka expedičníků už vyrazila s otcem Tomášem na letiště do Helsinek. Další se na letiště vypravili odpoledne. Ostatní se pak ještě na jednu noc přesunuli na naši základnu do školky v Tuusule. V sobotu odpoledne pak po prohlídce města z Helsinek odletěla největší část výpravy. 

Nakonec i otec Roman se čtyřmi spolujezdci vyrazili žlutým autem a trajektem domů. S prohlídkou estonského Talinu a návštěvou Čenstochové v Polsku se jim expedice ještě trochu protáhla, ale v úterý 31. 7. kolem poledne hlásili, že se úspěšně "vylodili" v Brně na Petrově. Takže stejně jako letošní expedice začínala postupný příletem účastníků, tak i končila postupným návratem domů :)